Kostel sv. Valentina v Bravanticích patří k nejstarším v okolí. První zmínka o něm pochází z roku 1343, kdy měl být zhotoven kříž na oltáři z peněz tehdejšího majitele bravantického panství Heinricha Rohra. Zdali je však tento údaj pravdivý, nelze doložit.

První písemný záznam je znám z roku 1440 (15. června 1440, zápis v archivu olomoucké kapituly), kdy se bravantický farář stal knězem v bíloveckém kostele. Okolo roku 1600 přešli obyvatelé Bravantic k evangelické víře. Za třicetileté války se však vrátili zpět ke katolické víře. Okolo roku 1672 byl kostel znovu postaven a zasvěcen ke cti Panny Marie Nanebevzaté. Už měl tři oltáře, z nichž jeden byl zasvěcen sv. Valentinu.

Kdy se odehrála změna zasvěcení kostela, není doposud známo. Kázalo se zde německy („teutsch“) a občas také moravsky („mährisch“). Pouť bývala slavena v neděli po narození Panny Marie a v dobách josefínských vždy třetí neděli v říjnu. Tehdy to bylo tzv. císařské posvícení.

Kostel svatého Valentina v Bravanticích patří k barokním unikátům. Díky rekonstrukci po velké povodni v roce 1997 se místní farníci pyšní zajímavým nálezem – pod kazatelnou objevili totiž jeden a půl tunovou náhrobní deskou jedné z majitelek panství paní Johanky Bravantské z Chobřan, která zemřela na velikonoční neděli roku 1542.  Když ho však chtěli nechat vyzvednout, řekla si oslovená firma za práci o tak nehoráznou částku, že to chvíli vypadalo, že se nalezený náhrobní kámen zase zpátky zasype zeminou a jeho další objevení se přenechá budoucím generacím.  To ovšem farníci nechtěli dopustit, a tak se do vyzvednutí kamene pustili sami – pěkně postaru. Přivezli si na pomoc dřevěné kulatiny a z místa pod kazatelnou přemístili náhrobní kámen pod věž, odkud ho pak vyzvedli a vystavili u vchodu do kostela.