Žebráky leží v pusté lesnaté krajině 7 km jz. od Tachova. Ves je soustředěna kolem rozlehlé kruhové návsi a působí upraveně. Náležela mezi staré chodské vsi a byla založena patrně již ve 14. století. Prvně zmiňovaná v r. 1528 při hraničním sporu, ve kterém svědčili chodovští sedláci ze Žebráků. Roku 1555 žilo v Žebrácích (Scheberecken) 27 rodin. Stávala zde také vrchnostenská celnice, která byla později přeložena do Rozvadova. V období třicetileté války se počet obyvatelsta značně snížil. Roku 1939 měly Žebráky s přilehlými samotami 103 usedlostí a 564 obyvatel. V roce 1948 opustili obec poslední Němci, které zde vystřídali volynští Češi. Obec upoutá příchozí svojí rozhlehlou návsí, upravenou do pravidelného kruhového tvaru. Starý kamenný kříž s reliéfem sekery, který stával u místní kaple, byl přemístěn na dvůr tachovského muzea. Samotná kaple i socha sv. Jana Nepomuckého zanikly po r. 1949. V lukách nalevo od silnice do bývalého Pořejova leží starý a téměř zaniklý židovský hřbitůvek. Sz. od obce je Žebrácký rybník, připomínán již v pol. 16. stol.