Tvrz byla již ve 14. století sídlem vladyků z Huzenic, příbuzných s pány z Křikavy, s nimiž měli i společné podací právo ke kostelu v Černívsku. Právě roku 1364 se tak připomíná Kunrát a roku 1394 Henzlin z Huzenic. Kolem roku 1442 patřily Uzenice Rackovi z Dlouhé Vsi a na Uzenicích, kterému byla jako členu jednoty strakonické zdejší tvrz vypálena Píseckými; nedlouho na to byla však opět opravena.

Od 20. let 16. století do roku 1537 byl statek součástí blatenského panství; ve zmíněném roce jej pak Adam Lev z Rožmitálu prodal za 1000 kop českých grošů s poplužním dvorem, vsí, rybníky a dalším majetkem Janovi Běšínovi z Běšin. Jeho synové si roku 1579 rozdělili dědictví tak, že Zdeněk získal Uzeničky i s podacím právem v Černívsku. Zdeňkův syn Zbyněk Jiří pak roku 1617 prodal tvrz s poplužním dvorem, mlýnem, olejnou, pilou, krčmou a kovárnou, vsí Malé Uzenice a kmecím dvorem v Černívsku za 14 000 kop míšeňských Vilému Vrábskému na Drahenicích. Vrábští tvrz jako sídlo nadále nevyužívali a nechali ji nedlouho poté přestavět na sýpku.

Budova tvrze se v podobě sýpky dodnes dochovala v severní části obce na terénní hraně, chráněné od východu rybníčkem. Jedná se o obdélnou třípatrovou budovu se sedlovou střechou a s trámovými stropy na sloupech a průvlacích v interiérech. Kvůli úpravě na sýpku v druhé polovině 17. století se bohužel nedochovaly žádné architektonické detaily; předpokládá se, že starší část budovy je jižní třetina, původně snad věžovitá tvrz, rozšířená potom k severu někdy v průběhu druhé poloviny 15. století.