Technická památka VÝKLOPNÍK Sudoměřice, byla postavena v.r. 1938. Tato zařízení sloužilo k překládání lignitového uhlí, které se přiváželo po železniční trati z nedalekého dolu TOMÁŠ v Ratíškovicích. Plně naložený vagon s lignitovým uhlím byl pomocí lanového navijáku vtáhnut do místnosti Výklopníku. V této místnosti se nachází důmyslná kolébka s výsypkou. Celá kolébka i s kolejí, násypkou a plným vagonem, byla pomocí lanového kladkostroje zdvižena. Prašný lignit pak byl z vagonu přesypán do připraveného člunu čelními dveřmi. Na člunech bylo uhlí po kanálu přepravováno až do otrokovické elektrárny v Baťově továrně.
     Baťův kanál, neboli Průplav Otrokovice-Rohatec, je historická vodní cesta vybudovaná v letech 1935-38. V délce 55 km spojovala Otrokovice s Rohatcem a to částečně v uměle vyhloubeném kanálu, částečně po řece Moravě. Uměle vyhloubené úseky jsou dva: ze Spytihněvi do Starého Města u Uherského Hradiště a z Veselí nad Moravou do Sudoměřic. Vodní cesta pak ještě pokračuje do již slovenského přístavu Skalica. Spojení s Moravou u Rohatce není dokončeno.
     Na trase je řada pohyblivých jezů, plavební komory a další vodní stavby. Také 23 mostů pod nimiž byly vybudovány podjezdy (ochozy s okovaným sníženým zábradlím, přes které se táhla lana ke člunům). Čluny, na nichž se uhlí přepravovalo, neměly vlastní pohon. Z počátku byly taženy zvířecími potahy, později traktory. Na trase byla postavena řada unikátních technických zařízení, např. Výklopník uhlí v Sudoměřicích, lanovka pro přetahování člunů přes řeku Moravu ve Vnorovech, křížení říčky Veličky s kanálem u Strážnice apod. U každé plavební komory byl postaven typický "baťovský" domek pro obsluhu. 
     Kanál však nesloužil jen jako vodní cesta. Jeho hlavním úkolem bylo udržení výšky hladiny spodních vod v oblasti Jižní Moravy. Ke konci 2. světové války, při osvobozovacích bojích v roce 1945, byla některá technická zařízení poškozena a kanál přestal sloužit jako vodní dopravní cesta.
     V dnešní době je téměř celá vodní cesta v délce asi 65 km opravena. Zprovozněno bylo 13 plavebních komor a byla umožněna jak pravidelná, tak i turistická vodní doprava mezi Otrokovicemi a Sudoměřicemi. V úpravách vodní cesty bude pokračováno s cílem dovést ji až do Hodonína na straně jižní a do Kroměříže na straně severní.