Na dnech roklí pískovcových skalních měst se hromadí hrubá balvanitá suť. Mezi kamennými bloky zůstává dost místa, aby se tam protáhl člověk. A pokud je suťová deposice dost dlouhá a vysoká, může vzniknou "jeskyně". To slovo je třeba brát s rezervou. Člověk nemá kolem sebe kompaktní skálu, ale "děravou" hromadu šutrů, kterou proniká vzduch a místy i světlo, ale najdou se i dlouhé úseky zcela bez světla. To nejzajímavější na suťových jeskyních je jejich mikroklima. Díky poloze na dně teplotně inversních roklí a prodyšnosti nadloží se v jeskyních hromadí chladný vzduch a dlouho vydrží - do léta tam zůstává led. Tím pádem v jeskyních přežívají chladnomilní bezobratlí (glaciální relikty), kteří žijí jen tam a pak až v Arktidě. A vůbec zvláštní kapitolou jsou kořenové krápníky, jako zvláštní fenomén objevené a popsané právě zde v Teplických skalách jeskyňáři ze ZO 5-03 ČSS Broumov. Teplická jeskyně představuje nejrozsáhlejší dosud známý systém tohoto typu.