Nejstarší historické zmínky o Únějovicích se objevují v roce 1379. Tehdy je držel královský lovčí Ctibor Tlam, který vlastnil také nedaleký hrad Pušperk. Jeho syn Jan již Pušperk nedržel, můžeme proto předpokládat, že si v Únějovicích nechal vystavět tvrz nebo dvorec, který se stal centrem malého statku. Ten zprvu obsahoval jen ves a dvůr Únějovice. Ve 2. polovině 15. století držel Únějovice rytířský rod Únějovských z Krásného Dvora. Před polovinou 16. století získalo únějovický stateček město Domažlice, kterému byl ale za protihabsburskou revoltu zkonfiskován. Novým majitelem Únějovic i sousedního panství, spravovaného původně z tehdy již opuštěného hradu Nového Herštejna, se v roce 1549 stává karlštejnský purkrabí Šebestián Markvart z Hrádku. Jelikož byl Nový Herštejn neobyvatelný, stávají se Únějovice nakrátko centrem bývalého herštejnského panství, k němuž tehdy patřily majetky v devíti vesnicích. S tímto krátkým obdobím vzestupu můžeme spojit i radikální přestavbu únějovického dvora a tvrze, který za Markvartů získal podobu výstavné renesanční rezidence. Dvůr byl vybudován na rozsáhlém obdélném půdoryse, fasády obytných i hospodářských budov byly zdobeny sgrafity (poslední zbytky psaníčkových sgrafit jsou zachovány na vnější fasádě stodoly v jihovýchodním nároží dvora). Tvrz – renesanční sídlo – bylo situováno při vstupu v severozápadním nároží dvora. Nad trojprostorovým přízemím sklenutým křížovými klenbami s hřebínky, (které jsou dosud zachovány), obsahovala budova další dvě patra. Rozkvět únějovického statku však netrval dlouho. Již v roce 1593 je jako jeho majitel uváděn Humprecht Černín z Chudenic, po něm následovali Kocové z Dobrše a Žákavcové ze Žákavy. Za těchto majitelů byly Únějovice drženy k jiným statkům a únějovické sídlo ztratilo charakter šlechtické rezidence. Bylo využíváno vrchnostenskými úředníky a později přestavěno na sýpku. K této přestavbě došlo nejpozději po roce 1720, kdy se Únějovice s Chocomyšlí stávají natrvalo součástí panství Chudenice. Bývalé renesanční sídlo slouží stále jako prostorná a i dnes bezpečná sýpka. V roce 2008 získal objekt nové fasády. Při rekonstrukci byly zakresleny původní fasády s velkými okny, které opět zmizely pod omítkami. Poměrně dobře zachován je i celý areál dvora. Součástí dvora byl i mlýn umístěný pod hrází velkého rybníka.