Postřekov leží v pohraniční části okresu Domažlice v podhůří Českého lesa. Je nejlidnatější chodskou obcí. Připomínán je roku 1225 jako sídlo svobodných lidí podléhajících přímo králi prostřednictvím královského purkrabího z Domažlic. Jako strážcům zemských hranic byla Chodům českými králi přiznána četná privilegia včetně osvobození od robot. Po bělohorské porážce v roce 1621 ztrácí Chodové svoji nezávislost a po selských bouřích koncem 17. století jsou donuceni vzdát se výsad a přísahat poddanství. Místem nejradikálnějšího odporu Chodů v boji za nezávislost je právě Postřekov. Na přelomu 17. a 18. století přecházejí Chodové z poddanství Lamingenů pod Stadiony, kde setrvávají až po začátek 20. století. Postřekov je charakteristický svou podhorskou polohou a neúrodnou půdou, která nemohla být dostatečným zdrojem obživy obyvatelstva. Proto se již v 19. století vyčlenila samostatná vrstva dělníků. V Postřekově tehdy vzniká rafinerie zrcadlového skla, funguje papírna, vzkvétá krajkářství, začíná manufakturní tkalcovství.