Dlažov patří bezesporu mezi nejzajímavější osady na Kdyňsku právě svými dějinami a bohatou minulostí. Ves ležící na východním svahu návrší svatomarkétského zdobeného na vrchu kapličkou již z daleka viditelnou,bývala osadou značně rozlehlou. Svoji polohou nad údolím úhlavským, poblíž zemské brány a zemské cesty klatovsko- domažlické byla téměř na ráně. První zmínka o obci je z roku 1379 a to jako majetek několika držitelů. V berních listinách Plzeňského kraje nalezneme v Dlažově tři zemany – Sezimu, Heřmana a Vojtěcha. Rod ani příjmení nebylo uvedeno. Sezimův díl byl největší – měl 2 celé lány a dvůr. Heřmanův a Vojtěchův díl měl každý ¾ lánu. Ostatní usedlíci byli jejich poddaní. Panovala tu soustava lánová již ovládlo německé právo manské. V Dlažově se na dvorech dříve českých usazují Němci. Až po roce 1410 se Dlažov stal majetkem pána na Klenové Přibíka z Klenového a Němci museli za jeho vlády z Dlažova utéci. Roku 1426 stihla Dlažov strašlivá pohroma od německého vojska. Dlažov byl Němci vypálen a to proto, že byl v rukou husity Přibíka z Klenového. Po válkách husitských stal se majitelem dvora v Dlažově Čech jménem Jan Štěpánovic. Roku 1561 byla část Dlažova prodána Oldřichu Janovskému z Janovic, který byl synem Smilova, který měl Soustov. Druhou část Dlažova držel Oldřichův bratr Vladislav Janovský z Janovic. Kromě toho jsou v Dlažově dva dvory, které vznikly po husitských válkách. Na jednom hospodařil Jan Jílek a na druhém Petr Hronek.

Zdroj: http://www.dlazov.cz/index.php?page=428&id=189&lang=cz&task=on