První zmínky o Poříčí v historických pramenech se objevují na počátku 14. století, kdy v listinách vystupují Jaroslav z Poříčí a jeho bratr Drslav. Majitelé poplužního dvora poříčského a vsi v období vrcholného středověku nejsou příliš známí. Vystupuje zde Radislav z Kocova, který ves vlastnil kolem roku 1411. Po něm se pak objevuje pan Jan z Rýzmberka a Rábí v roce 1473. V tu dobu se Poříčí připojuje ke švihovskému panství, kde zůstává až do Jindřicha z Rýzmberka, který prodává poplužní dvůr a ves Jindřichovi Mladotovi z Jimanic. V roce 1569 mění opět ves, dvůr a tvrz majitele. Společně s mlýnem v Jiníně prodává Jindřich Mladota ves Poříčí Mikuláši Šicovi z Drahenic. Tento majitel zahájil stavbu zámku, ale v roce 1571 zemřel. Byl pochován ve vřeskovickém kostele. Vdova Kateřina měla pak velké starosti o zajištění výchovy dcery, jelikož bratři zemřelého Mikuláše, Albrecht a Adam, se nechtěli o výnosy poříčského panství dělit. Celá tato kauza se dostala až před zemský soud, který v roce 1573 rozhodl, že Adam a Albrecht musí své neteři – polosirotkovi - platit do věku 5 let po 6 kopách ročně, posléze po 15 kopách ročně až do eventuelní svatby. Jako věno jí pak měli připravit 500 kop.