Vznik dnešní vesnice Bohdíkov a jejích přilehlých osad Raškova Vsi, Raškova Dvora, Komňátky a části Aloisov, které patří mezi nejstarší obce šumperského okresu, zapadá do historických událostí v této oblasti. Souvisí s postupující slovanskou kolonizací z moravského vnitrozemí, vznikem nových sídlišť při toku řeky Moravy a jejích přítoků, t.j. řeky Desné, Branné a Krupé. Již dávno před velkou kolonizací ve 13. a na počátku 14. století vedla údolím řeky Moravy stará obchodní stezka do Kladska a Slezska, zvaná jantarová, spojující Středomoří s Pobaltím. Svědčí o tom slovanské názvy řek a osad v této oblasti. Například název Komňátka je pravděpodobně odvozen od "komnata", místa odpočinku putujících kupců. Kolem roku 1201 - 1216 se vytvořila kolem řeky Moravy celá řada malých slovanských osad, mezi nimi i obce Bohdíkov, Raškov a Komňátka.

První písemná zmínka o Bohdíkově a Raškově se uvádí kolem roku 1351, první zmínka o Komňátce je uvedena v roce 1397 a první zmínka o založení Aloisova se objevuje koncem 18. století, kdy byl Aloisov založen knížetem Aloisem z Liechtenštejna.

První název, pod kterým je obec Bohdíkov známa, je Villa Martini (vesnice Martinova), německy Marzdorf (vesnice březnová), v roce 1397 se nazývá Budíkov a teprve potom Bohdíkov. První název osady Raškov byl Villa Nicolae (vesnice Mikulášova), německy Nicles, později Rasskow a nakonec Raškov.

Bohdíkov, pak Český Bohdíkov, nejseverněji položená česká obec v pohraniční oblasti, stále sváděla v minulosti zápas o udržení svébytnosti a českého jazyka, neboť byla obklopena obcemi, které již v minulosti podlehly německému tlaku v důsledku kolonizace českého pohraničí německým obyvatelstvem. Po Bílé hoře pak připadly tyto oblasti zcela německé šlechtě.

Výhodná poloha obce Bohdíkov a jejích přilehlých osad při obchodní stezce však přinášela zdejším obyvatelům utrpení, bídu a zkázu v době českouherských válek. V této době byly vesnice zpustošeny, mnoho lidí zemřelo následkem různých šířících se epidemií a hladem. Za třicetileté války měla osada 24 usedlíků, v roce 1660 přibylo dalších šest chaloupek. V roce 1677 zde žilo čtrnáct sedláků, jeden zahradník a třináct chalupníků bez polí, všichni s českými jmény. Rychtářem byl Jakub Šimek, který měl v pečeti radlici se šesti hvězdami a nápisem "e;Peczel - dediny - Bohdykowa"e;. V roce 1793 zde bylo 93 domů a 682 obyvatel, v roce 1839 již 118 domů a 866 obyvatel. V roce 1921 se napočítalo 159 domů a 1 109 obyvatel, z nichž bylo 549 mužů a 560 žen, z celkového počtu bylo 991 Čechů, 105 Němců a 13 cizinců.

V době uherských válek byl zničen rozlehlý Nový hrad v novohradském panství Žerotínů, vypínající se nad osadou Raškov. První písemná zmínka o tomto zeměpanském hradu byla v roce 1374. Při jeho založení se Bohdíkov stal jednou z jeho poddanských vsí. Před rokem 1400 byl zástavním držitelem panství Nový hrad Boreš z Rýzmburka a Jindřich Lefl z Lazan. Kolem roku 1400 od nich zástavu vykoupil Mikuláš z Lobkovic, který zemřel v roce 1435. V roce 1423 dal král Zikmund Nový hrad lénem Benešovi z Valdštejna, který celé panství držel až do roku 1438. Po něm jsou jako držitelé ještě známi Bernart ze Šumperka a Jiřík Tunkl z Brníčka. Historicky je dokázáno, že v roce 1490 už hrad ležel v rozvalinách.

V roce 1346 zřídil císař Karel IV. biskupství v Litomyšli, do kterého byl začleněn i děkanát šumperský s 24 farami, kostely a kláštery. Mezi nimi jsou jmenovány i obce Bohdíkov a Raškov, které měly v této době dřevěné kostely s farou. V roce 1678 prastarý dřevěný kostelík s farou v Bohdíkově vyhořel a fara přešla k Rudě. Nynější kostel sv. Petra a Pavla vybudoval deset roků po moru v roce 1725 nekatolík kníže Josef z Liechtenštejna. Od roku 1836 zde byla i duchovní správa.

Roku 1446 měla obec svobodný dvůr s tvrzí, která stála na místě dnešní „?Krčmy“?. V tehdejší době se jí říkalo zámeček a připomíná se v roce 1578 a 1592, kdy bylo jednáno o připojení osady k urbáři Leichtenštejnů. Po roce 1570 přešla obec do poddanství Tobiáše Prokopa z Venic, v roce 1598 na Jana Odkolka z Oujezda. Když mu byla roku 1622 odňata účast na českém odboji, přešla obec k rudskému panství Liechtenštejnů.

V obci také v té době docházelo k výraznému rozvoji průmyslu. Většina závodů a továren však patřila německým továrníkům.

Přímo v naší obci byly v provozu dvě vápenky, které patřily německé firmě A. Eisenstein ze Šumperka. První z nich byla postavena v roce 1872, druhá větší a modernější byla uvedena do provozu v roce 1929.

*

Na počátku 19. století byl založen na náhonu řeky Moravy mlýn a později o sto metrů výše pila, která byla poháněna vodním kolem. V roce 1870 byla doplněna o rámovačku na řezání dřeva a k této pak byla přistavěna budova slévárny a mechanická dílna. Majitelem byla firma Beneschel a Kratschmer ze Šumperka, správcem byl ustanoven Eduard Kanzler. Správce Kanzler si v roce 1912 zakoupil i pilu v Raškově od vdovy Schenkové. Vystavěl i novou pilu s dvojitou turbínou pro pilu a mlýn, které v roce 1941 vyhořely.

V prostorách bývalého mlýna byla koncem 19. století založena nájemcem Hilariusem Duscherem mechanická dílna na výrobu strojů pro průmysl sklářský a slévárenský. Oba objekty odkoupil pan Karel Matoušek z Chromče, který postavil i obytnou vilu číslo popisné 167 v Bohdíkově, která se stala majetkem firmy. V roce 1912 byly objekty pronajaty židovské firmě Flesch ze Šumperka. V roce 1920 tyto objekty zakoupili Ludvík a Anna Kusákovi, kteří majetek později předali Rudolfu a Vlastě Kusákovým. Noví majitelé změnili výrobu na dřevoobráběcí stroje a slévárnu odlitků. Po roce 1945 vyráběla firma Rudolf Kusák grafické a papírenské stroje. V roce 1948 byla firma znárodněna a začleněna do více jiných firem. V současné době zde sídlí firma JESAN KOVO s.r.o. Šumperk, provoz Bohdíkov.

V Raškově byla roku 1864 založena malá manufaktura - přádelna nití a výroba destiček na kartáče. Majitelem byl Antonín Schenk. Později zde byla zavedena výroba prací sody a fíkové cikorky a ještě později ruční výroba zátek z přírodního korku. V roce 1934 byl závod přestavěn a rozšířen do dnešní podoby. V roce 1946 byla rodina majitele Schenka vysídlena a závod znárodněn pod názvem Korek, n.p. Bohdíkov, provoz 04 n.p. Korek Klášterec nad Ohří. Tento podnik vyráběl korkové výrobky, v pozdější době svou výrobu rozšířil o výrobu nádob, uzávěrů a obalů z hliníku. V současné době byl závod odkoupen soukromou firmou s belgickou účastí ISOLA, která po rekonstrukci závodu a jejím zmodernizování začne vyrábět střešní krytinu.

Koncem 18. století byla knížetem Aloisem z Liechtenštejna založena v Aloisově huť na zpracování železné rudy. Protože však byla železná ruda v té době ve zdejším okolí nekvalitní a zásoby byly v krátké době vyčerpány, stala se výroba nerentabilní. Když potom v roce 1873 huť vyhořela, přeměnil ji nový majitel Johan z Liechtenštejna na papírnu. Nájemcem a později i majitelem se stal Adolf Karger, který majetek předal svému synovi Leo Kargerovi. V roce 1948 byl závod znárodněn a zmodernizován. Od roku 1950 byl součástí a.s. Olšanské papírny - výroba kartonů a papírů různých druhů. V současné době závod Aloisov vlastní firma MORPA, a.s., závod Aloisov

Dne 27. ledna 1958 byla panem Františkem Krobotem, vlastníkem poloviny domu číslo popisné 95 v Raškově, založena lahůdkárna Raškov, výrobna LSD Jednota Zábřeh. Druhá polovina připadla do vlastnictví MNV Raškov jako konfiskát po manželce Filomeně Krobotové, která byla německé národnosti. Později se stala majitelem celého objektu JEDNOTA Zábřeh. Dne 28. 2. 1991 byla provozovna v rámci restitucí navrácena původnímu majiteli, manželce po Františku Krobotovi paní Filomeně Krobotové. Ta provozovnu prodala soukromníkovi panu Doleželovi Josefu z Bohdíkova, který ji předal svým dětem.

Dne 2. června 1957 bylo v obci Bohdíkov založeno jednotné zemědělské družstvo, které mělo 17 členů. V Raškově bylo zemědělské družstvo založeno již na podzim roku 1949, nejdříve jako družstvo I. typu, později družstvo III. typu. V roce 1961 byla družstva sloučena pod název Jednotné zemědělské družstvo Vítězný únor.

Železniční dráha byla v obci postavena v roce 1892 a silnice přes obec byla vybudována v letech 1892 - 1894. O 65 roků dříve, v letech 1827 - 1833, byla postavena silnice ze Šumperka do Goldštejna, a to robotou. Každá obec panství Ruda a Goldštejn musela vybudovat kus silnice.

První vyučování v obci započal učitel Jan Matýs, rodák zdejší obce v roce 1799. V roce 1819 daroval kníže Liechtenštejn pozemek a dřevo na stavbu dřevěné školy, kde se potom vyučovalo. V roce 1859 se započalo se stavbou nové přízemní zděné školy, která byla dokončena v roce 1860. V roce 1880 byla rozšířena na dvojtřídní. V roce 1884 byla provedena přístavba prvního patra. Zde potom vznikl byt pro podučitele a další třída. Kapacita školy tím dosáhla počtu 200 žáků. Mateřská škola byla postavena v obci v roce 1909 "Školským spolkem moravským" se sídlem v Zábřehu za obnos 3 300 zlatých.

Za udržení české národnosti se občané Českého Bohdíkova začali sdružovat v různých spolcích. Dne 20. ledna 1886 byl založen Dobrovolný hasičský sbor. Dne 2. prosince 1888 byl založen vzdělávací spolek Občanská beseda, který byl v březnu 1906 přeměněn na odbor Národní jednoty. V roce 1907 byla založena tělocvičná jednota Sokol. V srpnu 1910 byla slavnostně otevřena sokolovna a při této příležitosti bylo v obci uspořádáno i župní cvičení. Tělovýchovná jednoty Sokol byla v obci velice agilní dobrovolnou složkou. Až do okupace pohraničí organizovala tělovýchovné slavnosti, akademie a měla i velmi agilní divadelní kroužek. V roce 1938 byla zakázána. Po osvobození však svoji činnost ihned obnovila a velmi dobře pracuje i nyní.

Dne 17. března 1960 byly obce Bohdíkov, Raškov a Komňátka sloučeny v jeden hospodářský i politický celek pod názvem Dolní Bohdíkov.