V první písemné zprávě z roku 1348 se připomíná Dřínov jako majetek Jiřího / Jíljího / z Bojanovic, který jej spolu s Věžkami a Bojanovicemi postoupil svému synu Jiřímu. V roce 1353 se stal šlechtickým zbožím. Od roku 1371 se připomíná vladyka Jakub z Dřínového. Jako výtečný hospodář přikoupil k Dřínovu vesnice Vlčí Doly, Srnov, Tetětice, Uhřice.

V roce 1410 získal od markhraběte Jošta část Zdounek. Dědicem Dřínova po roce 1418 se stal stejnojmenný syn. Své manželce Anně z Víckova v roce 1437 zapsal jako věno na vsi a dvoru s dvěma poplužími v Dřínově 130 hřiven grošů a odprodal Vlčí Doly. V roce 1446 koupil za 479 hřiven stříbra Dřínov Jan Kalafus z Ostrova. Nový majitel pocházel ze starobylého rodu pánů z Říčan a stal se zeťem proslulého husitského hejtmana Jana Čapka ze Sán. Jako příslušenství Dřínova uvádí ves dvůr o dvou poplužích, polnosti vzdělané i nevzdělané, poddaní, roboty, platy, zahrady, Uherský rybník a poprve i mlýn. Rovněž poprve je vyslovena zmínka o tvrzi /municio/. Od svého tchána dostal zápis na hrad Valdštejn. Sám vlastnil ještě Ostroh a pravděpodobně i Hukvaldy. Dřínov nebyl jeho sídlem. Okolo roku 1450 postoupil Dřínov svému bratrovi Jiřímu a sestře panně Anežce. Od nich koupil ještě před rokem 1460 Dřínov Prokop z Domamyslic.

Ve vkladu do zemských desek provedeném až v roce 1466 se navíc objevují nový rybník a rybník na poli Uhřickém. K rybářsví patřily čtyři haltýře /sádky/. Prokop sice držel Dřínov ještě 30 let, ale jeho jméno se objevovalo v soudních zápisech pro četné dluhy. Splácel je pomalu a neochotně. Tři roky po jeho smrti v roce 1502 musela ovdovělá manželka Eliška z Wolfenberka přinucena pro zadlužení prodat Dřínov Václavu Čechovi z Hrádku. Přes 8O let bylo dřínovské zboží v rukou vladyků. Jako majitelé či spolumajitelé se po roce 1521 vystřídali syn Ctibor Čech, jeho bratranec Václav a Ctiborův bratr Jaroš. Směnou nebo koupí se stal jediným vlastníkem a s jeho jménem je Dřínov v zápisech spojen ještě v roce 1527.

Nejznámějšími členy rodu se pak stali stejnojmenný otec a syn Mikuláš z Hrádku a Dřínova. Mladší Mikuláš byl českým bratrem a nechal se biskupem Vilímem Prusinovským získat pro katolickou víru. S biskupovou finanční podporou studoval na jezuitských kolejích v Olomouci a v Praze. Teologii dokončil v Římě a byl jmenován kanovníkem. Protože byl poslední svého rodu, rozmyslel se jinak. Složil kanovnictví a stal se nejvyšším zemským písařem a moravským podkomořím. Oženil se v roce 1578 s Bohunkou Krčmovou z Koněpas. Měl s ní šest dětí. Pět z nich zemřelo v dětském věku. Mikuláš v roce 1597 zemřel předčasně na souchotiny a zanechal své potomky v bídě.

Již v roce 1579 prodal tvrz a ves Dřínov s pivovarem, ves Medlov, část Vlčích Dolů a pustou ves Srnov Janu Syrakovskému z Pěrkova a na Staré Vsi. Nový majitel si Dřínova mnoho neužil a aniž ho celý zaplatil, zemřel. Došlo k novému prodeji tentokrát přesvědčenému utrakvistovi Petru Skrbenskému z Hřiště a na Bělkovicích. Byl ze staré moravské rytířské rodiny, která kvetla až do nejnovější doby. Lev svobodný pán Skrbenský z Hřiště se v roku 1599 stal pražským arcibiskupem a posléze kardinálem. Lze předpokládat, že právě on nechal přestavět starou dřínovskou tvrz v renesanční zámek.

Okolo roku 1595 Petr Skrbenský Dřínov s Medlovem, pustým Srnovem a částí Vlčích Dolů prodal Jiřímu Přepyšskému z Rychmburku. Vlastník pocházel z východočeského zemanského rodu sídlícího na jmenovaném hradě u Rychnova n/ Kněžnou. Zemřel po roce 1613 a Dřínov zdědili jeho synové. Každý byl již dospělý a vlastnili nějaké zboží. Proto již v roce 1615 prodali Dřínov Bernartu Skrbenskému z Hřiště, synovci jednoho z bývalých majitelů. Stejně jako jeho strýc byl Bernart přesvědčeným evangelíkem. Pro aktivní účast na stavovském povstání byl mu Dřínov v roce 1621 konfiskován.