Nejstarší zmínka o Hroznětíně pochází z poloviny 13. století, kdy zakladatel Tepelského kláštera Hroznata za vojenské zásluhy obdržel od Přemysla Otakara I. koncem roku 1213 dědičný statek Hroznětín s trhovým právem. Hroznatova věrnost králi byla trnem v oku chebskému řádu německých rytířů, Hroznatu zajali a uvěznili na hradě Starý Kašperk, kde zemřel v roce 1217. Po jeho smrti se Hroznětín dostal pod správu kláštera v Teplé. Hroznětín byl povýšen na město asi kolem roku 1333 Janem Lucemburským, práva města jsou však zapsána až v listině Jiřího z Poděbrad roku 1463. Po Lipanech byl Hroznětín roku 1434 prodán císaři Zikmundovi, který jej zastavil svému kancléři Kašparu Šlikovi. Panství Šliků končí roku 1585, kdy Hrozětínsko a Ostrovsko odkoupil od hraběnky Šlikové Ernst von Wirsperk. Dědicové von Wirsperka roku 1603 prodali Hroznětín bohatým měšťanům. Pro jejich účast na stavovském povstání jim bylo celé panství zkonfiskováno a prodáno roku 1623 císařskému vojevůdci vévodovi Jindřichu Sasko-Lauenberskému. Za vlády vévody Jindřicha a za vlády jeho nástupce Julia Františka prožíval Hroznětín dobu největšího rozkvětu. Roku 1633 se v tomto kraji odehrály bitvy třicetileté války. Roku 1680 získává Hroznětín markrabě Ludvík Vilém Bádenský. Od roku 1499 je v Hroznětíně židovské ghetto, jak o tom svědčí židovský hřbitov, který patří k nejstarším v Čechách. Po osvobození v roce 1945 bylo město postupně osidlováno českým obyvatelstvem.