Prameny se o obci poprvé zmiňují v roce 1382, kdy se uvádí název v podobě Wirbicz. Vznik vsi je spjat s kolonizací zdejšího kraje, kterou ve 13. století prováděla vyšehradská kapitula. Současný název Vrbice se objevuje až po roce 1554. O nejstarších dějinách obce příliš informací nemáme. Prameny hovoří o náhrobcích rytířů z Vrbice, které se měly nacházet ve starém vacovském kostele. Nakolik je tato informace pravdivá, není ověřeno. S jistotou víme, že součástí vsi byl poplužní dvůr. Nacházel se v jihozápadní části obce. Dodnes se zde říká „Ve Dvoře“. Stavení opravdu svírají prostor dvorce. Dobře patrné je to na mapách z 19. století. Na přelomu 18. a 19. století nechali Schwarzenbergové dvůr rozparcelovat a jednotlivé části prodali. Přilehlé pozemky dali do nájmu místním.Ves s dvorcem patřila k panství Přečín. S ním prožívala stejné správní změny.

Přečíké panství vystřídalo řadu majitelů. Z významných uveďme například rod Koců z Dobrše. Posledními vlastníky Přečína se v roce 1700 stali Schwarzenbergové. Po zániku feudální správy roku 1850 vznikl v Přečíně obecní úřad. Do jeho obvodu patřily obce Vacov, Miřetice a Vrbice. Roku 1912 se Vrbice osamostatnila. Prvním vrbickým starostou se stal Pavel Lešák.

Kraj Pošumaví proslul ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století známým „světáctvím“. Za prací do světa  sezónně odcházela až třetina obyvatel obce (nejčastěji do Rakouska, Německa nebo Francie). Pro zajímavost – v roce 1910 měla Vrbice 371 obyvatel (176 mužů a 195 žen) a 50 domů. Velice vyhledávanou bývala práce u cirkusů. Poptávka byla především po kvalitních muzikantech, o které nebyla na šumavském Podlesí nouze. Příběhy místních  světáků ztvárnil ve svých dílech spisovatel Šumavy Karel Klostermann (Světák z Podlesí, Ecce homo, Mrtví se nevracejí– děj povídky se odehrává ve Vrbici a okolí).Ke dni 2. 10. 2006 zde žilo 72 obyvatel.