POPIS |
MAPA ![]() | |
MAPA ![]() | CENÍK | |
PROGRAM / MENU | FOTO A VIDEO | |
KAM V OKOLÍ |
Priessnitzův pomník se nachází ve Smetanových sadech v Jeseníku.
V roce 1897 inicioval Priessnitzův zeť Johann Ripper ustanovení výboru pro postavení Priessnitzova pomníku v Jeseníku. V roce 1902 se sešla komise, která posuzovala čtyři předložené návrhy pomníku. K realizaci byl vybrán návrh sochaře Josefa Obetha, pocházejícího z Terezína u Mikulovic. Na zhotovení monumentálního pomníku sochař pracoval sedm let. Pomník byl dokončen v roce 1909 a k jeho slavnostnímu odhalení došlo 25. července v městském parku, nynějších Smetanových sadech. Dílo bylo přijato s velkým nadšením, protože sousoší takových rozměrů a umělecké váhy Jesenicko doposud nemělo.
Dominantou sousoší je postava Vincence Priessnitze, vysoká 2,85 m. Na levé straně pomníku je skupina tří zbědovaných postav s poraněnou srnou. Na pravé straně je muž se ženou a dítětem, symbolizující účinek vodoléčby. Do stěny pomníku je vytesána podoba chorého muže, kterému ženská postava podává nádobu s vodou. Do soklu pod Priessnitzovým portrétem je vytesáno jeho jméno.
Sousoší je 10 m široké, 5 m vysoké a 6 m hluboké. Postavy jsou vytesány ze žlutého tyrolského mramoru. Podstavec je zhotoven ze slezského mramoru.
Zajímavou postavou je i autor pomníku Josef Obeth. Narozen 15.7.1874 v Terezíně u Mikulovic, tedy v podstatě místní rodák, syn kameníka. V Supíkovicích studoval na Zemské škole pro zpracování mramoru, následně ve Vídni na Státní škole uměleckých řemesel a na Akademii výtvarných umění. Díky vítězství na Priessnitzův pomník začal právě ve Slezsku získávat řadu zakázek a snad i proto založil spolu s J. Klasem dílnu ve Velkých Kuněticích (1908). Takže se s díly Josefa Obetha dnes můžeme potkat na téměř celém Jesenicku, ale i v příhraničí (Otmuchów, pamětní deska Wilhelmu Humboldtovi), nicméně jeho práce najdeme i dál (Opava, krnovsko), dokonce i u Břeclavi, či v Boskovicích. Jakožto sudetský Němec podléhal i Obeth odsunu (1946), v poválečném Německu těžko nacházel sochařskou práci, takže pracoval i jako restaurátor v norimberském muzeu. Zemřel v Säckingenu 18.9.1961 ve věku 87 let.
Volně přístupný