Nachází se při Nezamyslově ulici a patří ke kulturním památkám České republiky. Má plochu kolem 29 500 m² a je největším židovským hřbitovem na Moravě.

Když se po roce 1848 vrátili židé do Brna, připravovali mimo jiné i zřízení nového hřbitova. V roce 1852 zakoupila brněnská židovská obec vhodné parcely v Židenicích a po prokázání vlastnictví udělil okresní hejtman 19. července 1852 úřední souhlas k založení hřbitova. Stavba byla ihned zahájena pod vedením stavitele Antona Onderky a do konce roku byla téměř dokončena. Událost založení hřbitova dodnes připomíná pamětní deska, která je zasazena ve hřbitovní zdi u čestné aleje vedle hrobů zakladatelů hřbitova.

Nejstarší hroby se nacházejí v sekcích 1–13. Židé zde byli pohřbíváni podle toho, jak byli majetní (ti bohatší s majestátnějšími náhrobky jsou uloženi v zadní části, židé s menším majetkem a s výrazně prostšími hroby byli pohřbíváni do části přední). Potřebám židů však tento prostor již za několik let nedostačoval, proto byly zřízeny další sekce 14–22 a prozatímní obřadní síň z roku 1863 byla zbořena a v roce 1900 vystavěna nová. Nápis v obřadní síni zní: זה השער לבית מועד לכל חי‎‎ („Toto je brána do domu setkání všeho živého“). Písmena označená tečkami pravděpodobně označují chronostich (součet číselné hodnoty písmen je 610, což odpovídá roku 1850).

Dalšího rozšíření se hřbitov dočkal v roce 1916, kdy byl výrazně rozšířen východním směrem. Vznikly tak nové sekce hřbitova, a to 22–31. Další rozšiřování východním směrem proběhlo v roce 1935. Po těchto úpravách se se svojí plochou 29 500 m² stal největším židovským hřbitovem na Moravě.

Po druhé světové válce byl v areálu hřbitova zřízen památník obětem holokaustu. Kolem památníku je dnes rozmístěno 19 kamenů, které sem byly přineseny z okolních zrušených židovských hřbitovů. V roce 1958 byl hřbitov zapsán mezi české kulturní památky.