Město Rousínov leží na úpatí jihovýchodní okrajové části Drahanské vrchoviny v údolí na pravém břehu Rakovce 7 km na sever od Slavkova, 25 km východně od Brna na státní silnici z Brna do Olomouce na 216. kilometru dálnice z Brna do Olomouce. Městem prochází železniční trať z Brna do Přerova. Nadmořská výška je 241 m. Rousínov se stal přirozeným centrem okolních obcí. Jeho místními částmi jsou dnes Čechyně, Královopolské Vážany, Kroužek, Slavíkovice, Rousínovec a Vítovice.

Žije zde téměř pět tisíc obyvatel, kteří vyhledávají pracovní příležitosti v místních soukromých firmách, z nichž mnohé vyšly z tradic nábytkářské výroby v Rousínově. Velká část obyvatelstva využívá blízkosti krajského města Brna jak při výběru pracovních příležitostí, tak při vzdělávání a zábavě.

První písemná zmínka o existenci obce Rousínov je již z roku 1222 v listině krále Přemysla Otakara I. a Jindřicha Vladislava. Pravděpodobně se tehdy jednalo o Starý Rousínov, dnešní místní část Rousínovec. Nový Rousínov se začal vytvářet pro svou výhodnou polohu podél silnice z Brna do Olomouce a k roku 1321 je tu doloženo mýto. Je to však první i poslední doklad, který o Rousínovu mluví jako o vsi, která tehdy patřila panovníkovi jako příslušenství brněnského Špilberku. Význam Rousínova vzrostl, když král Jan Lucemburský v roce 1333 zrušil povinnost pro kupce, jedoucí od Vídně, vstupovat do Brna přes Měnín a Brno se tak stalo význačnou křižovatkou cest z Vídně dále na Olomouc. Posléze v roce 1350 Rousínov přešel nařízením markraběte Jana, syna Jana Lucemburského, od práva měnínského k právu brněnskému.

Město i později patřilo k majetku královskému a bylo často dáváno do zástavy. Bouřlivé doby ve válkách husitských a po nich se přehnaly i tímto krajem, neboť v jeho okolí probíhaly boje krále Jiřího z Poděbrad s vojsky uherskými. Jako zadostiučinění král Jiří z Poděbrad obnovil rousínovským jejich bývalá privilegia a potvrdil i nová-např. právo várečné, tzn. aby v okruhu půl míle v obcích kolem Rousínova nikdo pivo nevařil, právo odúmrti, tzn. možnost odkázat své statky nejbližším příbuzným, dále zproštění robot zemských, právo na pokuty a na vlastní jurisdikci. K nepochybně velmi významným patřilo i privilegium na výroční trh na den sv. Trojice a tří dnů následujících.

V roce 1559 král Ferdinand I. prodal Špilberk s příslušenstvím, tedy i s Rousínovem, moravským stavům a ti Rousínov v roce 1560 prodali svému příslušníku Vilému Dubčanskému. Tím se z města královského stalo město poddanské, které i dále často měnilo své majitele až do r. 1593, kdy byl Rousínov koupen Oldřichem z Kounic a připojen ke slavkovskému panství. S ním zároveň přešel ke slavkovskému panství Kroužek, kdežto Rousínovec patřil k Podolí, Slavíkovice k Pozořicím a Vážany ke Královu Poli. Za nové vrchnosti se rousínovským vedlo stejně dobře jako za dob minulých a Rousínov se zdárně rozvíjel. Žili zde velmi bohatí lidé, kteří půjčovali peníze i sousedním obcím.

Období třicetileté války Rousínov přestál lépe než jeho okolí i přesto, že jeho branami často prošlo vojsko. Proto se i po válce mnohem rychleji hospodářsky pozvedl. Je zde doloženo mnoho řemesel, která souvisela s čilým ruchem na silnici z Brna do Olomouce. S ním je spojeno i provozování 8 zájezdních hostinců. Významu začíná nabývat obchod, který je ovšem ve velké většině v rukou židů, kteří již v této době tvoří nematou část obyvatelstva.

Tím, že Rousínov vojskům lépe odolával, vojska se obrátila na drancování okolních obcí. Následující řádky krátce připomenou historii čtyř obcí, které s Rousínovem bezprostředně sousedily a v celé historii vytvářely často s Rousínovem z různých hledisek jeden celek.

Nejstarší zmínka je dochována o Slavíkovicích v roce 1237, kdy je zmiňován Předbor ze Slavíkovic, pravděpodobně zeman na některém statku ve Slavíkovicích. Farností obec patřila k Rousínovci, stejně jako Rousínov, Kroužek, Dražovice, Podbřežice, Komořany Vážany i Habrovany. Celá farnost příslušela ke kapitule sv. Petra v Brně a je z toho zřejmé, že Rousínovec byl tenkrát obcí hospodářsky velmi zdatnou a tvořil jeden celek s Rousínovem. V době třicetileté války Rousínovec velmi utrpěl, Švédové vše odtáhli a zůstalo zde velmi málo obyvatel. Přes snahy svatopetrské kapituly se velmi pomalu obnovoval život a po další ráně, kdy 9.června 1715 shořel kostel, fara a téměř celá vesnice, bylo nutno přistoupit ke stavbě nového kostela. Ten byl dokončen v roce 1732.

O Vážanech máme první písemné zmínky z roku 1364, ale již dříve zde pravděpodobně existovala zemanská tvrz. Vážany přešly postupně na počátku 15.století do majetku kartouzského kláštera v Nové Vsi (tj. v Králově Poli) a odtud pochází název Královopolské Vážany. Po zrušení královopolského kláštera přešly Vážany na náboženský fond, který v roce 1786 dal vystavět kostel sv. Filipa a Jakuba.
Kroužek byl nepatrnou vískou, která během husitských válek zpustla a později střídala své majitele kvůli vlastnictví polí a pozemků. Až po třicetileté válce v roce 1690 si majitel Ondřej z Kounic přivedl nové osadníky z Německa, kteří však v ryze českém prostředí splynuly s řečí i zvyky.

Do konce l7.století spadá zřízení nové fary v Rousínově a z farního obvodu Rousínovce byly vyňaty Rousínov a Kroužek. Celé další století se pomalu zacelují rány minulých dob. Až devatenácté století je rozhodující pro růst rousínovské aglomerace. Ke sbližování obcí dochází rozvojem zdejšího stolařského a nábytkářského průmyslu, stavbou železnice a zřízením stanice pro Rousínov ve Slavíkovicích. V druhé polovině l9.století dochází ke stavebnímu přibližování obcí, zejména novou výstavbou směrem k nádraží. Každá obec si však zachovává samosprávu světskou i duchovní a sama si vybudovává obecné školy. Škola měšťanská a později i školy odborné byly soustředěny v Rousínově.

Je třeba ještě zmínit významnou obec židovskou, která v Rousínově existovala do roku 1919. Kdy však tato obec vznikla nelze přesně určit. Židé se tu usazovali brzy , protože Rousínov byl výhodným místem pro obchod. K většímu osídlení Židy docházelo v druhé polovině 15. století. Věnovali se obchodu se zbožím i s penězi. Roku 1593 si vymohli na vrchnosti volit vlastního židovského rychtáře a dva starší. Třicetiletá válka Židy značně poškodila, protože většina jejich domů byla za městskými hradbami. Po válce se do Rousínova přistěhovalo mnoho nových Židů, roku 1658 si vystavěli vlastní špitál a strhli na sebe většinu rousínovského obchodu.