Hrad byl po svém vybudování v 13. století v místech, kde stálo slovanské hradiště, začleněn do soustavy strážných hradů podél uhersko-polské cesty. V blízkosti hradu byla též bitva mezi králem Matyáš Korvínem a polským králem Kazimírem IV. Od 14. století po většinu času až do zániku hradu jsou vlastníci Drughetové. V 16. století je hrad dvakrát dobýván panovníkovým vojskem, hrad byl opraven a v roce 1644 čelil Rákócziho povstalcům, kteří ho téměř celý zničili. Ještě jednou byl opraven, ale protihabsburské povstání na konci 17. století definitivně hrad proměnilo v ruiny. Pověst vypráví o chamtivém pánu Bárkocim, který týral sedláky. Mladému sedlákovi Mišovi vzal pán koně a za protesty mu uchystal dereš (lavice k trestání bitím), za což ho Mišo proklel. Vzápětí přišlo zemětřesení, hrad spadnul a z jeho ruin vyskočil černý kůň, který ržal stejným hlasem, jakým Bárkoci křičel na sedláky.