Městečko 7 km severně Blanska,na levém,vyvýšeném břehu Svitavině (312 m),při okresní silnici,tvoří politickou obec s Klemovem na opačné straně řeky.Domy seskupeny jsou kolem čtyřhranného velkého náměstí, zdobeného sochou sv.Šebestiana(z roku 1713),jakož i okolo menšího trojhranného náměstí,kdež stojí mimo jiné i kostel,fara a škola,a v údolí potoka Nešorky.

K obci náleží také samoty: panská cihelna,dva mlýny,hájovna,žel.strážní domky,v místě jest panský dvůr.

Podél řeky Svitavy vede trať společnosti státní dráhy,jejíž omnibusové vlaky zde mají zastávku. Městečko, za starých dob kvetoucí, po třicetileté válce upadlo úplně do zkázy.

Počátkem XVII.století mělo 38 domů,po válce 30 leté 1 pustý,roku 1745 čísel 58,roku 1864 čísel 119 a 769 obyvatel, v roce 1900 jest 142 čísel a 1136 obyvatel,mezi nimi 6 evangelíků, 1 Němec.

Mnozí se domnívají,že tato Doubravice dala jméno proslulému rodu,jehož členové později i jinde dali osedlí,např. na Osovém, Valči, Hrotovicích a na Třebíči( nelze nikterak zjistiti,zda.li páni z Doubravice,později Osovští zvaní, erbu „odřivous“ pocházela z této Doubravice,aneb z Doubravice nad Moravou nedaleko Mohelnice).

Sídlem rodinným byl hrádek na horské ostrožině levého břehu potoka Nešorky,půl hodiny sv.městečka.Jest to malá trojhranná rovinka, dvojnásobnými hlubokými průkopy od okolí oddělená, na níž dosud jsou rozvalené zbytky zdi.

Cesta do hradu,nyní travou zarostlá,dosud jest patrna, místu,kde bylo sídlo,říká lid „u hradu“.S cimbuří naskytovala se překrásná vyhlídka na údolí Svitavino a na výběžky pahorkatiny Českomoravské.Kdy a kým hrad rozbořen,není známo, v dějinách připomíná se jako zřícenina již roku 1529, roku 1860 bydlel zde ještě dráb.

Prvotní dějiny zahaleny jsou bájemi.Paprocký bájí,že za času Rastislavova jakýs Saul v zápase s obrem vytrhl tomuto kníry i s horním rtem,kteréž nabodené na šíp obdržel jako znak za udatenství (odřivous, vlastně zavinutá střela).Saulův prvorozený syn dle pověsti vystavěl i hrad.

V listinách vyskytuje se po prvé Erhard z Doubravice roku 1049. Dle katalogu arcidiecése Olomoucké pocházel prý druhý biskup moravský, Ondřej(1092 – 1096),z rodu pánů z Doubravice. Roku 1120 a 1130 přicházejí jako svědkové na listinách Markvart a Mstihněv z Doubravice. Dva členové rodu toho Smil a Hrabec z Doubravice byli při svatém dobytí Milána roku 1158,jiný Hrabec z Doubravice byl roku 1248 zajat Rakušany, Moravu pustošícími a zavezen do Vídně. K roku 1279 jmenuje Vilém z Doubravice,který měl syny Lipolta a Barnabáše. V letech 1293 – 1308 vyskytuje se jako svědek Protiva z Doubravice,byl také od roku 1305 zemským číšníkem a obdaroval řád templářský statky v okolí Vsetína.

(dle znaku na obrázku nenáležel Protiva k rodu Osovských z Doubravice. Vůbec všichni výše uvedení páni z Doubravice svými jmény prokazují,že nepatřili k rodům,již užívali znaku „odřivousu“)

V boji Treffenském mezi domácí a rakouskou šlechtou roku 1331 jako vítěz padl Zbyněk z Doubravice,který,jak se zdá,byl zakladatelem větve Osovských z Doubravice.Roku 1371 Ješek z Doubravice a na Skalici vykázal manželce své Markétě k rukám Jimrama z Pernštejna věno snubné 250 hřiven na městečku Doubravici,tvrz, údolí Nešorky a les.Panství samo prodali roku 1376 Ješek z Doubravice a bratr jeho Smil Oldřichovi z Boskovic,jenž před tím již držel Lhotu,Klemov a Jestřebí.

Panství skládalo se tehdy z městečka Doubravice s farou a hradem,z Němčic s farou,z Kuniček,Valčinova a Přivýšiny.Poslední dvě vesnice jsou zaniklé.Po smrti Oldřichově držel Doubravici syn jeho Vaněk Černohorský z Boskovic,který ji prodal roku 1391 Ješkovi Puškovi z Kunštátu a z Otaslavic, s něhož kopí roku 1418 přešla na Heralta ze Sovince,jenž se potom psal i z Doubravice.Z pána toho brzo stal se loupeživý rytíř,přepadal kupce a jiné pocestné,z čehož roku 1406 odpovídal před zemským soudem.majetek svůj rozmnožil velice,neboť roku 1436 přikoupil od Heralta z Kunštátu Petrovice,Podolí(zaniklé) a Vavřinec.Své manželce Ofce upsal roku 1420 na své statky 890 hřiven, a to roku 1446 již jako vdova vzala své dva syny Půtu a Herše na spolek.Později přítomná se paní Anna ze Sovince,rozená ze Šelnberka,se syny,z nichž prvorozený Jindřich psal se roku 1484 ze Sovince a Doubravice.Po něm zdědil statek syn jeho Petr ze Sovince a Doubravice,který po žádosti svých věrných milých, fojta, konšelův i obce městečka Doubravice listem vydaným ve čtvrtek po novém létě roku 1521 udělil práva volně prodávati majetek a děditi.Po smrti jeho prodána Doubravice roku 1528s farou a pustou již tvrzí i s vesnicemi Němčicemi(s farou),Kuničkami a zaniklým již valkounovem Janovi Lhotskému ze Ptení,který již rok potom prodal vše Bohuslavovi z Drnovic a na Rájci,k němuž zboží pak přivtěleno.

Doubravice byla městečkem již od dávna,připomíná se jako městec již roku 1378 nicméně požádali občané zdejší pána svého,Jana Drnovského, odjinud Rájeckého z Mírova,aby jim potvrdil staré výsady.Pán vymohl na kríli Ferdinandovi I.(r.1557) novou pečeť.T listiny vyjímáme: ...nadepsanémuměstečku a obyvatelům v něm,nynějším i budoucím,pečeť dávati ráčíme,zejména štít žlutý neb zlaté barvy, v němž jsou po vrchu tři štrychy červené na příč a čtvrtý štrych přes ty tři pošikem,a v spodku toho štítu zelenej dub stojí ... ...a jí(pečetí) listy a jiné potřeby(pečetiti) zeleným voskem.pokud a kdyby toho potřeba kázala,jak jiná městečka království Českého a markrabství Moravského ...

Jan Drnovský zemřel roku 1558.Za poslední ratolesti po přeslici,Kateřiny z Drnovic, vdané za Zdislava z Heissenštejna,která mimo jiné zdědila i Doubravici roku 1610,bylo zde mnoho gruntů pustých , majetnice tato rozdávala je za každý pátý snop,z čehož dostala polovici vrchnost a polovici farýř.I pozdější majetník Christian z Roggendorfa a počátku staral se o rozkvět městečka,vymohlť na císaři Leopoldovi výroční trhy,na něž však privilegie v radnici uložené požárem byly zničeny.

Trhy tyto konají se v pondělí po sv. Fabianě a Šebestianě s předtrhem, ve Svatodušní úterý(před tím trh na dobytek),v pondělí po sv. Bartoloměji a na sv.Šimona a Judu(před tím trh koňský).Christian vystavěl zde i 13 dříve spustlých a opuštěných domů,za to odebral obci mnoho pozemkův, uvoliv se dávati za to faráři desátý snop.robota za něho byla nesnesitelná,téměř každodenní,z té příčiny vyslali Doubravští ku vdově Karolině posly,kteří vymohli výsady,udělené na den sv.Ondřeje roku 1743, později schválené i císařovnou Marií Teresií:

• 1. místo roboty měli platiti 4 mor.tolary ve dvou lhůtách, v den sv.Jiří a sv.Václava,ovšem mimo jiné dávky,které se dávaly od pradávna, domovní berni,slepice,sýr,dřevo a nájemné
• 2. každý řemeslník měl roční roboty 6 dnů,na kterou musel vyslati zdravou osobu
• 3. obecní i válečná robota zůstala
• 4. každý řemeslník,který vstoupil do cechu,podvolil se tomu
• 5. ve lhůtách musel se zachovávati pořádek
  
  Statky tehdy byly úplně bez ceny,a občané museli býti donucováni, aby je kupovali.Proti tomuto násilnému nucení podali Doubravští stížnost na přísedícího advokáta do Brna, na níž odpověděl mimo jiné: … jelikož dle listu(výpis privilegií p. ze Sovince,jednající o volném kupování a prodávání) se nedělo,proto jest takové podání smazáno,poněvadž za spravedlivé jest,že když toto obdarování skrz 10 let se neužívá aneb podle privilegie nepokračuje, privilegie smazána a bez všech možností zůstává …
  
  Dle zápisů prodával se tehdy lán za 20 rýnských,které bylo možno spláceti po částech.
  
  Aby se vystříhali podobných rozepří,dali sobě Doubravští veškera dosud platná práva napsali na pergamen,do knihy uložiti a potvrditi císařovnou Marií Teresií roku 1747.Podobně učinil i císař Josef II. roku 1783,začež zaplatili občané 150 zlatých tax a 66 zlatých za napsání a vyřízení výsad.
  
  Doubravice má chrám Páně i faru,náležící k delkanátu Jedovnickému.Patronem jest kníže Hugo Salm z Rájce.Přifařeny sem: Klemov,Holešín,Kuničky o Obora,Újezd a Jabloňany.K farnosti patří 3052 duší.Do roku 1873 náležel k Doubravici Rájec.Dříve před tím i Sloup s filiálkami Němčicemi a Petrovicemi.
  
  Uprostřed 16.století přešla do rukou bratrských,správcové zůstávali v domě s č.53.Přičiněním jesuitů Jana Pozděrodského a Jiřího Plachého, kteří roku 1624 zde obraceli lid na víru katolickou,usazen zde opět farář katolický,který se připomíná roku 1636.Husismus byl tu zakořeněn hluboce,tak že ještě roku 1662 byla stížnost na Elišku hraběnku z Heissenštejna, že trpí na panství mnoho nekatolíků a nepodporuje snah kněžích.
  
  Farář Ondřej Klišmar,m. svob.umění a fil.,že stěžuje si,že pro mnoho spustlých a opuštěných domů dostává mnohem méně,nežli mu náleží. Administrator po něm odešel odtud,protože tu neměl na živobytí.
  
  Po delší dobu zde působili: mat.Beránek, zdejší rodák(1695 – 1711), Václav Crha,alchimista,zanechal četné rukopisy chemické a alchymistické, Jan Pillwein(1788 – 1819),Jan Hanke(1819 – 1834),Jan Haušild(1834 – 1862), Jan Soukop spisovatel (1865 – 1892),nynější farář a kons. Rada František Špaček.
  
  Ku zdejší trojtřídní škole ( 210 žáků) náleží Klemov 0,5 km,a Hplešín 5 km.
  
  Prvá zmínka o ní činí se s počátku 17.století.Kde stávala, nemusíme pověděti,po ohni,který roku 1769 zničil budovu,učilo se na radnici.Později spáleniště staré školy vyměněno za pozemek u farní zahrady ,a na něm vystavěna nová škola.Z nedostatku místa přeložena roku 1823 do panského dvora,kdež zůstala do roku 1892,kdy dvůr byl bleskem zasažen a ohněm zničen,na čež za rok potom vystavěna jednopatrová budova za 14.000 zl.Škola ode dávna měla rektora i pomocníka,roku 1881 rozšířena na trojtřídní.
  
  Správcové školy déle zde byli: v letech 1687 – 1759 otec,syn a vnuk Pavel,Václav a Antonín Kostroschutz,Florian Břoušek za něhož bylo pouze 10 žáků,později stal se rychtářem (1768 – 1782) Josef Řezníček do 1830,nyní Julius Stantejský.
  
  Střediskem života obecního bývala radnice.na místě nynějšímu obecního hostince býval roku 1667 pozemek,patřící Pavlu Nedbalovi,na němž roku 1682 vystavěna za 147 zlotých dřevěná radnice s věží,která zhořela roku 1705,při čemž zničeno mnoho starých listin a výsad v ní chovaných.Vystavěna znova roku 1708 opět ze dřeva,roku 1812 byla stržena a nynější budovou nahrazena.
  
  Četné boje o majetek obecní přiměli Doubravské k „lánské visitaci“, která se konala po prvé roku 1656,nová gruntovní kniha však založena teprve roku 1754.jaké tu byly neshody mezi obcí a velkostatkem,o tom svědčí případ o lánské visitaci z roku 1749.Rolníci tehdy reklamovali obci trať Občiny.Z toho vznikla hádka mezi komisařem a sousedy, a když komisař chtěl již udeřiti souseda Josefa Řezníčka,promluvil tehdejší purkmistr František Konečný: „ Urozený pane! Raději svolím,aby mně hlava sražena byla,nežli bych svého purkmistrování tyto Občiny propustil,neboť lepší jest mně se ctí se světa jíti,nežli beze cti živu býti.
  
  Ačkoliv ještě po dvakráte(1754 a 1759) měli páni laskominy na Občiny,přece je nedostali.
  
  Roku 1793 měla obec 400 jiter polí,300jiter luk a 100 jiter lesa.Do maoy obecní náleží 905,37 ha.Pozemky jsou v tratech: Šibenice,Humna, Šotovsko,Branka,Staré trávy, Přídka, Podchalupí, Nadchalupí,Doliny, Učitelská,Rybník,Přívazek, Újezdek, Klemová, Zmola, Valkónov.
  
  Druhdy měla Doubravice i hrdelní právo.Popravováno provazem, lámáno kolem i páleno na kopci Šibenice,nazývaném také Spravedlností. Mezi cestou a polem stávaly tři kola nahoře příčně spojené, dolíky po nich se uchovaly dosud.Také jest zachován zvonek,jímž vyzváněli odsouzeným s věže radniční.Právo hrdelní přestalo zde za Marie Teresie.¨
  
  Trhy konají se podnes,jak je obnovil Christian z Roggendorfa mimo poslední(o sv.Šimoně a Judovi),který kvůli židům z Boskovic roku 1854 přeložen na úterek přede Všemi Svatými.
  
  V místě jsou pomologická panská zahrada,barvírna,spolky hasičský, veteránský a Cyrilská jednota,založená farářem Soukopem.Na radnici jest knihovna obecní(přes 300 svazků),hojně užívaná.
  
  Poštou a telegrafem náleží obec k Rájci.
  
  Obec utrpěla mnoho škod,roku 1621 vypleněna Uhry,roku 1809 francouzským vojskem,roku 1815,1824,1844,postižena velkým krupobitím,roku 1823 velkým suchem,roku 1831 cholerou,roku 1761 dobytčím morem.Ohněm zničena v letech 1760(zhořel kostel,fara a velká část obce),1822,1824,1826,1835,1836,1963,1866 a 1892.Ohromný vichor roku 1739 pokácel množství stromů.Proto založil zde roku 1746 starohr.Ant.Salm hamry,které zanikly po vyhoření.Kolem roku 1726 pěstován zde hojně i chmel.
  
  U panství Doubravského činí se k roku 1358 a potom častěji zmínka o vsi Valčinově(Valkounov).Ves tato byla sv.Doubravice při potoce Nešorce na lesnatém Valkónově.Posledně připomíná se vesnice tato již pustá roku 1528.Lid vypravuje,že zde bývalo veliké město, v němž žilo na 300 soukeníkův.O druhé zaniklé vsi,která také náležela k panství Doubravskému,Přibišině(Přivýšina).
  
  Na faře zdejší po 27 letech působil spisovatel Jan Nep. Soukop.Narozen 10.května 1826 v Třebíči,studoval v Moravské Třebové, kdež se odnárodnil úplně.Teprve v ultimnátě Brněnském působením Sušilovým počal se zabývati literaturou českou a již ve druhém roce napsal báseň příležitostní svému strýci far.Olešnickému k padesátinám.Roku 1849 vysvěcen za kněze,kaplanoval v Letovicích,ve Sloupě,roku 1862 stal se farářem v Lípovci a roku 1865 v Doubravici.byl ze starých Sušilovců,kteří svůj život zasvětili nejen církvi,ale i vlasti,muž jemného chování,něžný , duše citlivé,ve vystupování pokorný,vládnoucí uhlazenou ,mistrovským slohem projevovanou mluvou.Vydal mnoho drobnějších spisů,např. Kytečka ze Sloupa,Macocha a její okolí a vlasteneckých a náboženských básní.Šťastným kostelní kancionálek,vejvětší zásluhu získal si svými cyrilometodějskými písněmi,z nichž mnohé znárodněly,např. „Ejhle, oltář Hospodinův září“.