Zámek Dyjákovice nechal vybudovat na konci 17. století Karel z Lichtenštejna jako větší měšťanský dům a sloužil jako bydlení vrchnostenského úředníka. V r. 1835 byl panský dvůr zrušen a zámek se stal prostým obytným domem. Interiér byl přizpůsoben potřebám bydlení majitele a po roce 1945 adaptován pro potřeby kanceláří a sociálního zázemí statku. Po roce 1989 byl navrácen původním majitelům, kteří se snaží objekt prodat a od té doby je bez využití prázdný. Její interiéry jsou značně zmodernizovány a v současnosti v dezolátním stavu. Původně lichtenštejnský zámek Dyjákovice nepatří ani historií ani architekturou k objektům, které by měly běžnému návštěvníkovi mnoho co nabídnout. Jedná se o poměrně prostou budovou. Je to nezajímavá a turisticky nepříliš atraktivní budova. Na kráse zchátralé stavbě s vybitými okny nepřidává ani přilehlé pole nevzhledných fotovoltaických článků solární elektrárny. Jak zmiňují ostatní zdroje, tak i naše návštěva tohoto místa potvrdila, že samotná stavba není příliš atraktivní. A když vejdete do zámku, zhrozíte se o to více. Nejen rozbitá skla v oknech, ale všude spousta odpadků a přestavba na kanceláře mu na kráse nepřidala. Asi ve třech místnostech mne zaujaly krásně zdobeně zdobené stropy a klenby ve sklepech. Zastihli jsme zde muže ze sousedícího domu a ten si nad stavem zámku jen smutně posteskl. „Zámek dlouho úspěšně fungoval jako hospodářský statek. A když byly doby, kdy jsem tam sídlila knihovna, byla budova zachovalá a udržována.“