Dolnoměstský kostel sv. Martina je příkladem rustikální gotické stavby z 1. pol. 14. stol. Kostel byl později barokně upravován.

Kostel se v pramenech prvně objevuje zřejmě již roku 1346. v závěti Pertolta z Lipé. Nelze sice zcela vyloučit, že šlo již o kostel v dnešní Lipnici nad Sázavou, ale pravděpodobnějším se zdá, že v závěti bylo míněno právě Dolní Město.

Znovu se s kostelem setkáváme v rejstříku papežských desátků z roku 1352. Kostel byl tudíž kostelem farním a jako takový se vyskytuje i v dalších rejstřících z let 1367, 1369, 1384, 1385, 1399 a v rejstříku z doby kolem roku 1405. Zatímco v rejstřících z let 1352,1367 a 1369 se lokalita, v niž se farní kostel nalézá, nazývá Lipnice, v následujících rejstřících je pro ni užito pojmenování "Lipnice matka (mater)", poukazujícího zřejmě na existenci nové Lipnice pod hradem. Lipnický (dolnoměstský) kostel tehdy patřil do děkanátu červenořečického. Další písemná zmínka o dolnoměstském kostele pochází z konfirmačních knih pražského arcibiskupství. Roku 1378 se dosavadní plebán "kostela v Dolní Lipnici" Petr zřekl tohoto svého místa, vyměniv si je s vyskytenským plebánem Janem. Roku 1386 byl instalován na místo plebána Václava Bodrik a toto jmenování se týkalo jak kostela v Lipnici nad Sázavou tak i kostela sv. Jana v tehdejší Dolní Lipnici. Tato zpráva informuje o tom, že fara v Dolním Městě byla tehdy prebenda kolegiátní kapituly na hradě Lipnici a současně o tom, že původní zasvěcení  kostela bylo svatojanské (není sice uvedeno, o jakého sv. Jana šlo, ale nepochybně o sv. Jana Křtitele), a nikoli svatomartinské, které je doloženo až v době barokní.

Po Bílé hoře přestal být dolnoměstský kostel (stejně jako i kostely v Loukově a v Řečici) sídlem farností a spolu s lipnickým kostelem se stal filiálním kostelem, patřícím k farnosti ve Světlé nad Sázavou. Po obnovení farnosti v Lipnici, k čemuž došlo zřejmě roku 1694, se pak všechny tři kostely staly filiálkami lipnického farního kostela, jimiž zůstaly dodnes.

Zatímco tedy církevně-správně tvoři „podlipnické kostely“ od třicetileté války jednu skupinu, jinak tomu bylo s jejich pozemkovými vrchnostmi. Při konfiskaci trčkovského bylo Dolní Město tehdy součástí panství lipnického, jehož majiteli byli Vernierové. Z barokní doby se nedochovaly takřka žádné písemné prameny týkající se přímo stavebního vývoje kostela.

Roku 1653 byl pořízen nový zvon, označený v nápise na zvonu již jako kostel sv. Martina; staré kostelní inventáře pokládaly toto datum za rok stavby či přestavby kostela, ale tento omyl zřejmě pocházel z nepřesného přečtení tohoto nápisu. Ani nejstarší dochovaný inventář všech kostela, pocházející z roku 1719, nepřináší žádné informace o jejich stavební podobě. V roce 1752 lipnický farář Karel Březina oznámil pražské arcibiskupské konzistoři, že hodlá opravit dolnoměstský kostel, jemuž hrozí nebezpečí zřícení. V pokladně kostela je prý sice uloženo 800 zl., ale ty by "sotva postačily na stavbu a vnitřní výzdobu"; farář se prý tedy obrátil na patrony, od nichž zdarma dostal "polovinu materiálu a jiných všech nezbytných věcí", takže "kostel může být snadno vystavěn ke slávě Boží".

Farářovu žádost doporučil i venkovský vikář. O tom, byly-li tyto práce provedeny, nás však dochované písemné prameny neinformují. Kostelní účty „podlipnických kostelů“ se dochovaly až pro období od roku 1774 (s přestávkou v letech 1797-1812) a nezmiňují se o nějakých zásadních stavebních změnách.

*

Roku 1777 tesařský mistr Slabý z Pravonína pokryl kostel, zvonici i kostnici (s níž se již později nesetkáváme) novým šindelem a zedníci postavili hřbitovní zeď. Ta byla pokryta následujícího roku 1778 a spolu s ní byly šindelem pokryty i dva kostelní vchody a dolní část věže. Kostel se znovu pokrýval šindelem, byť jen z jedné strany, v roce 1789. Roku 1792 byla část kostela vydlážděna kvádry. Ani v následujícím století nebyly prováděny opravy většího rozsahu. V kostele zhotovil truhlář roku 1832 troje nové dveře. V inventáři z roku 1838 je dolnoměstský kostel popisován jako postavený z kamene na vápno, krytý šindelem a opatřený čtyřmi velkými a třemi malými okny, třemi dřevěnými dveřmi a sakristií.

Oltáře se tu nacházely tři, totiž hlavní oltář sv. Martina, dále "vpravo pod presbytářem" postranní oltář sv. Floriána a "v epištolním rohu" druhý postranní oltář sv. Izidora. Kazatelna "v evangelním rohu" je popisována jako dřevěná, v průměrném stavu, s přístupem po třech stupních z presbytáře. V kostele je dále uváděna jedna malá zpovědnice v sakristii a "pozitiv bez pedálu s 6 mutacemi" na kůru; lavice zde nebyly žádné, "pouze prkna na polštářích". Mimo kostel je zmiňována zvonice, vzdálená ,,80 kroků od kostela, podstavec zděný, jinak ze dřeva", a v ní tři zvony.

Z let 1848-1856 pocházejí zmínky o opravách všech tří „podlipnických kostelů“, o kterých však jinak nic bližšího nevíme, pouze z pozdějšího pramene se dovídáme, že roku 1852 byl do loukovského kostela pořízen skleněný lustr; je možné, že jej zhotovila blízká loukovská sklárna. Snad tehdy vznikla v dolnoměstském kostele nynější kruchta. Někdy v této době Tomáš Krupička z Dolního Města daroval tomuto kostelu novou křížovou cestu a rovněž do řečického kostela darovala obec někdy po roce 1854 křížovou cestu, malovanou na skle. Tato křížová cesta byla před několika lety (po roce 1980) z kostela odvezena, údajně za účelem restaurování. Dnes je nezvěstná.

Z ledna 1873 pochází rozpočet na stavbu nové márnice na dolnoměstském hřbitově, který zhotovil stavitel Martin Urban; márnice, o jejíž stavbě jinak nic nevíme, měla podle něj stát 343 zl. 29 kro Roku 1893 stavitel Hradecký ze Světlé nad Sázavou nově pokryl zvonici.

Roku 1909 pardubický korespondent vídeňské Ústřední komise pro umělecké a historické památky V. Diviš informoval, že u paty svahu, na kterém stojí kostel, "leží v uličním příkopu žulový blok bubnovitého tvaru, 40 cm vysoký a 70 cm v průměru, jehož nahoru obrácená, částečně násilím odsekaná, pravděpodobně osmistranná obvodová plocha obsahuje stopy reliéfovitě zarámovaných, znamením V opatřených postranních polí." Diviš vyslovil dohad, že snad tento fragment pochází z křtitelnice, a navrhoval jeho přenesení na přilehlý hřbitov.

V roce 1914 stavitel a architekt ve Světlé nad Sázavou Emil Prückner provedl opravu všech tří kostelů, jejíž podstatnou část tvořily práce pokrývačské.

Nutnost dalekosáhlejší opravy všech tří kostelů, byla vícekrát připomínána i ve dvacátých letech, ale k opravám stále nedocházelo. K dlouho požadované opravě všech tří kostelů došlo až za druhé světové války. Jejím inspirátorem a animátorem i projektantem byl bývalý konzervátor památkové péče arch. Boža Dvořák, jenž postupoval v dohodě se současným konzervátorem památkové péče, kterým byl královéhradecký prelát Hugo Doskočil, a jenž o ní zevrubně informoval Památkový úřad, jehož instrukcemi se řídil.

Podnětem k těmto opravám byl zřejmě objev fresek v kostele, který učinil již v roce 1938 lipnický farář Jan Havelka, jenž fresky částečně odkryl. Oprava kostela pak byla realizována v letech 1940-1941. Při ní byl vnějšek kostela opatřen novými omítkami, zčásti respektujícími sgrafitovanou omítku, zachovanou ve zbytcích na jižní stěně lodi, a byla oživena kamenná ostění oken i nárožní armatury, dále byly objeveny nové fresky, jež spolu s dříve objevenými restauroval R. Jindřich z Prahy, a humpolecký řezbář Drahozal opravil hlavní oltář, kazatelnu, lavice, dveře, dřevěnou kruchtu, varhany a schody. K opravě postranního oltáře sv. Floriána již zřejmě nedošlo (třetí oltář sv. Izidora se rozpadl). Posléze dolnoměstský tesař Tvrdý opatřil presbytář kostela se sakristií novou šindelovou krytinou a štíty byly pokryty žulovými deskami podle starého stavu.

Po krátké přestávce však došlo v roce 1943 v Dolním Městě k další etapě obnovných prací na vnějšku kostela, tentokrát však již zřejmě bez součinnosti B. Dvořáka a bez dorozumění s Památkovým úřadem, jenž měl proti provádění prací (zvláště proti spárování nárožních kvádrů) výhrady. Zřejmě tehdy byla odbourána jižní předsíň. V prvních letech po druhé světové válce se sice jednalo o dokončení oprav z dob války, ale provedeno bylo tehdy pouze pokrytí další části kostela šindelem, k čemuž došlo roku 1948.

(Zpracováno dle článku Karla Kuči uveřejněného v publikaci Tři gotické kostely pod hradem Lipnicí, Jan Sommer a kol., Vlastivědná knihovnička SPS, svazek 8., 1999, a dle knihy Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl třetí, autor Karel Kuča)

V současné době je věnován této historické památce větší zájem, než v letech uplynulých. To jen díky občanskému sdružení Přátelé podlipnických kostelů a o tomto kostele.

K historii obce paří neodmyslitelně i lidé, kteří v ní žili a žijí a lidé, kteří obcí byť třeba jen procházeli a zanechali v ní nějakou stopu. Tak třeba v nedalekých Radostovicích bydlel spisovatel Z.M. Kuděj, obcí prošel i spisovatel J. Hašek a další z jeho přátel malíř Panuška. Pokud kdokoli máte informace o „významných osobách“ dejte nám to vědět, abychom se o ně vzájemně podělili.

S obcí je spjata i řada neznámých, na první pohled obyčejných, lidí, kteří ale měli více odvahy, než kdokoli jiný…píše se rok 1943:“…Na frontách se už Němcům nedařilo a obyvatelstvo s velkým zájmem naslouchalo vítězným zprávám zahraničního rozhlasu. Aby poslech byl Čechům znemožněn, bylo nařízeno odstranění krátkých vln z radiopřijímačů. Toto opatření bylo však hned obcházeno a zhotovovány náhradní cívky (používáno i hřebíků aj.) zvané „churchillky“, které po zasunutí do radiopřijímače umožňovaly opět poslech krátkovlnných vysílání. Toto zařízení bylo obstaráno i pro přístroj ledečské četnické stanice. Dodal je štábní strážmistr Bohumil Růžek z Dolního Města.“