Oplocany byly do konce roku 1975 samostatnou obcí. Leží 2,5 km jihozápadně od Tovačova v rovině úrodné Hané. Středně velká zemědělská obec patří k prastarým vesnicím. Katastr měřil 548 ha v nadmořské výšce 200 m. V roce 1976 se do té doby samostatná obec sloučila s Tovačovem. Od roku 1990 jsou Oplocany opět samostatnou obcí. K nejstarším sídlům v okrese patří beze sporu i Oplocany. V bezpečí, uprostřed bezedných blát a mokřin při řece Valové, sedělo již okolo roku 2 500 před naším letopočtem lidstvo, které si hotovilo své nástroje z kamene a zdobilo nádobí žlutou, červenou nebo bílou barvou. Také lužický lid popelnicových polí, předchůdcové historických Slovanů, zde pevně sídlel asi před třemi tisíci lety. V písemných památkách se vzpomíná Oplocan po prvé roku 1131, kdy daroval olomoucký údělný kníže biskupskému kostelu v Olomouci jeden lán půdy v Oplocanech. Ostatek však zůstal v rukou zeměpána. Roku 1297 přidělil král Václav II. tovačovskému faráři Jakubovi a kostelu sv. Jiří (ten byl tehdy farním) v Oplocanech markrabský dvůr a dva lány polí. Je zajímavé, že právě tehdy, okolo r. 1300, byly raženy prvé české groše, jaký byl nalezen u Oplocan. Název obce se uvádí již od roku 1131 - Oplocaz, 1297 - in Oploczan, 1321 -Oploczan, 1355 - in villa Oploczan, až roku 1846 se uvádí Oplotschan - Opločany a 1881 již Oplocany. Název vychází "lidé oplocení" tj. bydlící na oploceném místě. V Oplocanech se nacházely také četné nálezy kultury skrčených koster i popelnicových polí, žárový hrob typu lužického, bronzové jehlice a náramky a také předměty římské provinciální kultur. K památkám patří barokní socha sv. Floriána stojící na návsi, dílo sochaře Bohumíra Fritsche z poloviny 18. století.