Nejstarší zmínka pochází z roku 1252, kdy se jako majitel zdejší tvrze připomíná vladyka Boleslav ze Smečna (Bolezlav de Zmecen). Roku 1418 zakoupil ves Smečno i s tvrzí Markvart z Martinic a s rodem Martiniců byly dějiny Smečna spojeny po dalších pět století. Markvartův syn Bořita, dvořan králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad kolem roku 1460 rozšířil a přestavěl tvrz. Bohatnuvší Martinicové postupně rožšířili své smečenské panství na 17 vesnic a vyšvihli se mezi panské rody. Na žádost Hynka Bořity z Martinic, pozdějšího nejvyššího zemského sudího povýšil 26. května 1510 král Vladislav Jagellonský ves Smečno na městečko pod novým názvem Muncifaj (z latinského Mons fagi = „Buková hora“); toto jméno , byť oficiálně užívané až do 19. století se však nevžilo. O pět let později, 28. prosince 1515, bylo Smečno učiněmo městem, přičemž mu byl polepšen znak, udělený při prvním povýšení. Za Jiřího Bořity z Martinic byla v 80. letech 16. století zahájena přestavba pozdně gotické tvrze na mohutný renesanční zámek. Stavbu dokončil jeho synovec Jaroslav Bořita z Martinic, jeden z předních katolických politiků své doby. Jaroslav Bořita obratným využitím pobělohorských konfiskací ztrojnásobil svůj majetek a dosáhl hraběcího titulu. Ze škod třicetileté války se město brzy vzpamatovalo a skutečnost, že bylo sídlem jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších šlechtických rodů v Čechách, přispívala k jeho rozkvětu.