Naleznete nás přibližně 4 km jihozápadně od Mirovic. Naší součástí je Pohoří, Draheničky, Slavkovická Hora, Slavkovice a Svučice.

Čím se můžeme pochlubit ?
Především půvabnou krajinou, klidem, téměř nenarušenou přírodou a řadou památek. Nejsme sice v centru turistického ruchu, jako většina našich spřátelených obcí v blízkosti Orlické přehrady, ale i my máme svoji zajímavou historii, které si vážíme a snažíme se památky na ni uchovat i pro příští generace.

Odbočíte-li z hlavních turistických tras, můžete vidět na příklad v Pohoří kostel sv. Petra a Pavla, ve Slavkovicích sochu sv. Jana Nepomuckého, ve Svučicích kapli sv. Vavřince a v Mišovicích kapli Navštívení Panny Marie. A zajisté uznáte, že se o památky našich předků náležitě staráme. Však také máme proč.

Dějiny u nás a v okolí
lze vystopovat od doby keltského osídlení v podobě různých archeologických nálezů. První zmínka o Mišovicích však pochází až z roku 1323, kdy byly zastaveny králem Janem Lucemburským spolu se Zvíkovem Petru z Rožmberka.

Mišovice měly, právě tak, jako většina ostatních vsí a osad na Mirovicku, osudy složité a komplikované. V řadě majitelů se střídala především jména členů slavných rodů – Rožmberkové, Švamberkové a Schwarzenberkové, u Pohoří na příklad Běšínové z Běšin, Deymové ze Stříteže, Bissingenové, Vratislavové z Mitrovic, a Lobkowicové. Do doby, kdy se vsi staly součástí velkého orlického dominia, byly prodeje, zástavy, slučování a střídání majitelů běžným a častým jevem. Války, tažení vojsk, drancování, neúroda a hladomor soužily celé generace našich předků. Z gruntovních knih, které byly pro naší obec založeny již v roce 1587, se dozvídáme nejen o historii jednotlivých usedlostí, ale můžeme si udělat i obrázek o tehdejším způsobu života i správě obce. Zachované kroniky pak podávají svědectví o nesmírné síle člověka v boji o přežití, o drobných radostech a slavnostních okamžicích, které mu pomáhaly překonat nepřízeň osudu.