Obec Nebanice leží severovýchodně asi 9 km od Chebu. Původní obec byla položena těsně u koryta řeky Ohře, které vytvářelo okolo obce několik mohutných meandrů. Dnes je tok řeky regulován a přesunut cca 500 m jižně od obce.

Na levém břehu Ohře v mírně se svažujícím terénu vyrostla obec Nebanice soustředěná kolem návsi. Nad vesnicí se tyčí kostel sv. Osvalda. Název Nebanice svědčí o slovanském původu jména, původně asi Nebažnice – ležící mimo bažiny.

Vznik obce není datován. První zmínka je z roku 1391, kdy se o vsi hovoří jako o majetku chebského rodu Juncknerů. Tento významný rod nechal vybudovat ve vsi drobný statek, který se udržel v majetku rodu až do 16. století. Roku 1521 koupil Nebanice chebský občan Kryštof Werndl. Po něm se vlastníci obce střídali, např. v polovině 18. století to bylo město Cheb a chebští Mülbachové, členka rodu Marie Justina jej přinesla věnem svému manželovi Kryštofu Arnoštovi z Bigatto. Poté jej znovu získalo do svého vlastnictví město Cheb, které si jej ve vlastnictví udrželo až do 20. století.

 Vrchnostenský poplužní dvůr, který z hlediska svého rozsahu dominoval ve vsi byl v první polovině 19. století rozdělen mezi obyvatele obce a byl dán základ pro vytvoření několika velkých zemědělských usedlostí, jejichž hospodářské a obytné budovy můžeme z části vysledovat ve spodní části obce. Z dostupné literatury lze vysledovat, že v Nebanicích vzniklo panské sídlo již koncem 14. století a r. 1462 bylo zničeno Bedřichem ze Šumburka. O lokalizaci sídla se dosud nikdo nepokusil. Na katastrální mapě z r. 1841 je zachycena situace, kde v jižní části obce v místě, kde se vléval mlýnský náhon k vodnímu mlýnu je v severní části řečiště patrný ostrov, kde je možno připustit existenci původní opevněné tvrze.

Dnes je tok řeky sveden jižněji, přesto je v těchto místech patrný výrazný pahorek, na kterém stojí zařízení místního mysliveckého sdružení. O hlubší archeologický průzkum se dosud nikdo nepokusil. Lokalizace mladšího panského sídla je podstatně jednodušší.

V průběhu 18. století, patrně v době vlastnictví Bigattů, byla vystavěna jednoduchá zámecká budova, která stávala v západní části poplužního dvora. Hlavní vstup byl situován od jihu a ozdoben barokním portálem. Jako neudržovaná stavba byl v roce 1977 bezezbytku zbořen. Na katastru se dochovalo jen velmi málo původních staveb charakterizujících původní selskou architekturu. Z hrázděných staveb se dochoval pouze původní výměnek a stodola patřící k selské usedlosti č.p. 6. O to smutnější je, že v obci se narodil Jan Johan Fischer (1742 – 1793), který je autorem mnoha roubených a hrázděných staveb.