Kapličky , kříže a boží muka jsou nejčastějšími příklady objektů , které nazýváme drobná sakrální architektura . Lze je nalézt všude , ve městech a vesnicích , v polích , na lukách i v lesích . Tyto stavby dotvářejí svým charakterem ráz krajiny . Stavěly se na místech významných událostí , jako poděkování za záchranu zdraví nebo života , případně jako jisté milníky na cestách k poutním místům .

Po roce 1948 jejich počet velmi povážlivě poklesl. Naštěstí po sametové revoluci došlo k obnovení zájmu o tento druh památek . To v jakém stavu se dnes tyto stavby nalézají , záleží na duchovním cítění , finančních prostředcích a aktivitě obyvatel žijících v okolí památky . Některé jsou památkově chráněné a svým významem přesahují místní tradici .

Boží muka v areálu benediktinského kláštera v Rajhradě stojí uprostřed travnaté plochy po pravé straně od cesty naproti sochám světců .  Boží muka bývají obvykle zděná , tato jsou netradiční , neboť jsou zhotovena z jednoho kusu šedivé zrnité horniny .
Čtvercový odstupňovaně se zužující dřík nese kamennou lucernu zakončenou kovovým tepaným dvojitým křížem . Uvnitř ní se nachází bronzová Pieta .  Sousoší Panny Marie s mrtvým Kristovým tělem na kolenou . V horní polovině osmihranného dříku je vytesán erb benediktinského řádu , tři stříbrná ( bílá ) břevna v modrém poli , v prostředním tři tmavě červené pěticípé hvězdy . Někdy stříbrná nebo bílá břevna nesou ornamentální ozdobu - damascenování . Celek působí velmi starobylým dojmem .

Boží muka symbolizují sloup, u kterého byl bičován Kristus. Na území Moravy byla stavěna v dlouhém období od 14. do počátku 20. století. V 14. - 17. století nejčastěji v podobě kamenného sloupu zakončeného do tří stran otevřenou lucernou s křížem na vrcholu. V barokní době a 19. století jsou nejběžnější zděná boží muka na troj nebo čtyřhranném půdorysu.