Vrch Velíz (595 m n. m.) se nachází nad vesnicí Kublov v okrese Beroun asi 20 km západně od Berouna na okraji křivoklátských lesů. Archeologické vykopávky zde potvrdily nález pravěkého sídliště, které zde bylo i v době keltské a slovanské. Ve slovanských dobách zde byl uctíván bůh Veles, ochránce stád a pastýřů. Dnes je na něm postaven křesťanský kostelík Narození svatého Jana Křtiele se hřbitovem. Blízko vrcholu vyvěrá pramen (jeho voda má v zimě i v létě stejnou teplotu) a kdysi zde bývala i skalka s jeskyní. Již od počátku obecního zřízení v roce 1850 patří osada (samota) a vrch k obci Kublov. V roce 1850 je Velíz zmiňován jako osada (obec Kublov tehdy patřila k okresu Křivoklát), v roce 1930 jako samota (v okrese Rakovník), dnes patří Kublov i s Velízem k okresu Beroun.

Louka na jihovýchodním úpatí nesla název U servaného Jana. Český katolický národopisec Václav Krolmus zaznamenal, že se zde v dávných dobách seprali pohané s křesťany a všichni zde zůstali ležet zabití. Podle legendy zde byl davem rozvášněných pohanů roztrhán křesťanský poutník Jan.Moderní idol slovanského boha Velese na Velízu Podle Kosmovy Kroniky české roku 999 přivedli Vršovci na Velíz zajatého přemyslovského knížete Jaromíra (podle jiných reprodukcí Kosmovy kroniky jej zde Vršovci drželi v letech 1004-1012) a mučili jej (podle pověsti se jej chystali rituálně obětovat pod posvátným dubem). Byl zachráněn svou družinou.

Na paměť své záchrany nechal kníže Jaromír kolem roku 1000 postavit na Velízi románský kostelík, zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Roku 1037 kníže Břetislav kapli svěřil benediktinům, kteří si zde zřídili poustevnu a počátkem 14. století proboštství. To bylo za husitských válek vypáleno, kostel byl v 18. století barokně přestavěn. Kostel v 20. století obnovil a zrekonstruoval jáhen a akademický sochař Karel Stádník, který se o objekt také staral. Probíhají zde mše každou druhou sobotu od 17 hodin.