Socha Panny Marie doprovázená svatými - sv. Ignácem z Loyoly a sv. Františkem Xaverským a andělíčky stojící uprostřed křižovatky ulic Špirkova a Hanácká mezi kostelem a farou .

Ignác z Loyoly , rodným jménem Íñigo López de Loyola byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova - jezuitů a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul též metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají sloužit k očistě ducha.

Ignác z Loyoly se narodil 24. prosince asi roku 1491 na hradě Loyola poblíž města San Sebastian v Baskicku . V mládí vedl rozmařilý život . V roce 1517 vstoupil do armády . 20. května 1521 utrpěl vážné zranění nohy při obraně Pamplony před Francouzi a několik měsíců se léčil na otcově hradu. Během rehabilitace si krátil čas čtením knih o Ježíši Kristu a životopisů svatých. Tato četba na něj zapůsobila natolik , že se rozhodl oddat duchovnímu životu .

Během léčení u něj došlo k několika intenzívním duchovním prožitkům . Už v této době započal exerciciemi , duchovními cvičeními – sérii meditací, jejichž smyslem bylo očistit a pročistit mysl i ducha . Po něm je zdědil Řád jezuitů a v současné době je přebírají i další řády . Mnoho lidí argumentuje, že právě vedení exercicií významných církevních osobností bylo důležitým prostředkem, kterým řád získává a udržuje svůj vliv .

Po svém zranění a po svém rozhodnutí změnit životní cestu vzkonal Ignác z Loyoly pouť do Svaté země . Cestou ho potkalo několik svízelných situací . Je zapsáno v jeho životopisných dílech, stal se poutníkem s holí . Navštívil několik klášterů , aby se inspiroval. Šlo zejména dominikánský klášter Montserrat a klášter Manresa , kde při delším pobytu rozvinul svůj asketismus .

V roce 1528 nastoupil na univerzitu v Paříži, kde 7 let studoval a zároveň šířil své ideje a poskytoval studentům exercicie. Postupně kolem sebe vytvořil skupinu 6 následovníků - Simon Rodriguez , František Xaverský , Petr Faber , Alfonso Salmeron , Jacob Laines a Nicholas Bobedilla . 15. srpna 1534 on a jeho šest společníků v Montmartre založili Societas Jesu s úmyslem vést sociální a misionářskou činnost v Jeruzalémě, nebo bez otázek jít tam, kam je papež pošle. Nový řád představoval zvláštní a unikátní spojení mystiky a vojenské kázně, jedním z hlavních příkazů byl příkaz poslušnosti nadřízenému, přičemž celý řád měl být cele podřízen a plně ke službám papeži. V roce 1537 navštívila skupina zakladatelů řádu Itálii , aby požádala papeže o schválení řádu . Papež Pavel III. tak učinil a dal jim svolení ke svěcení na kněze . 24. června je v Benátkách vysvětil biskup z Arbe .

Jako mystik proslul svou trinitární a christologickou mystikou . Jeho osoba byla známá i pro tzv. dar slz .

V letech 1541 - 1556 byl Ignác z Loyoly první generální představený Tovaryšstva Ježíšova . Zemřel 31. července 1556 .

Dne 12. března 1622 papež Řehoř XV. Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského svatořečil.

Ignác je jméno pocházející z latiny a to buďto ze slova ignis (oheň) nebo agnatus (urozený). Nejčastěji se překládá jako Zapálený (pro věc). V občanském kalendáři jeho svátek připadá na 31. červenec, což v církevním kalendáři odpovídá svátku sv. Ignáce z Loyoly. V církevním kalendáři lze dále nalézt sv. Ignáce z Antiochie (17. říjen), sv. Ignáce z Láconi (11. květen) Populární se stalo v katolických zemích a komunitách po vzniku jezuitského řádu a prohlášení Ignáce z Loyoly za svatého, naopak jeho popularita mimo katolickou komunitu byla vždy velmi nízká. Trend jeho používání v Česku je spíše klesající, místní specialitou bylo období přejmenovávání, kdy si značná část antikatolicky smýšlejcích občanů (zejména v období počátků Československa) změnila jméno Ignác na jméno Hynek, které je někdy považováno za českou obdobu tohoto jména.

*

František Xaverský , vlastním jménem Francisco de Yasu y Xaver, původem Bask . Byl s Ignácem z Loyoly spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova - jezuitů . V katolické církvi je uctíván jako světec.

František se narodil 7. dubna 1506 v Xaver . Dětství bylo ve znamení bojů mezi baskickou Navarrou a Španělskem s Francií o nezávislost. Za zmínku stojí, že v těchto bojích na španělské straně proti Navařře , proti Františkově rodině ( konkrétně 1521 v Pamploně, kde byl Ignác vážně zraněn ) bojoval Ignác z Loyoly. Když se nakonec Španělsko v roce 1520 Navarry zmocnilo, byla to pro Františkovu rodinu těžká rána, neboť přišli o větší část majetku . František se posléze rozhodl pro duchovní kariéru. V roce 1525 odešel studovat do Paříže, kde celých dalších 11 let bydlel na koleji sv. Barbory. František zvládal studium velice snadno a také si ze našel životní přátele: Petra Fabera a Juana de Peňa.

V roce 1528 do Paříže na studia příchází osmatřicetiletý Ignác z Loyoly a dostává se na pokoj, kde bydlí František Xaverský s Juanem de Peňa a Petrem Faberem. První vztahy nejsou nejvřelejší , jsou to úhlavní nepřátelé z dob války mezi Navarrou a Španělskem a Františkovi vadí i Ignácova přehnaná zbožnost. Nakonec si však Ignác Františkovu přízeň získal a stali se přáteli. František zažívá své hluboké obrácení a je spolu se svými spolubydlícími získán pro myšlenku vznikajícího Tovaryšstva Ježíšova – jezuitů.

První řeholní sliby skládá spolu s ostatními v Montmartre 15. srpna 1534. V roce 1536 se všichni vydávají na cestu Lotrinskem, Švýcarskem a Německem do Benátek . Spolu s ostatními začal s apoštolskou prací v Itálii , ošetřovali nemocné, kázali a vyučovali. František působil především v Bologni.

V roce 1538 se setkávají s papežem Pavlem III., který jim svěřuje pomoc při reformě církve. Bratři jsou rozesláni do různých oblastí a František zůstává v Římě jako Ignácův sekretář. V září 1539 papež Pavel III. schválil Konstituce jezuitského řádu. Téhož roku se v Římě u papeže objevil vyslanec Karla V., který žádal misionáře pro Západní Indii, o rok později předložil podobnou prosbu portugalský král Jan III. Papež se obrátil na novou kongregaci a Ignác svolil vyslat dva ze svých bratrů, Simona Rodrígueze a Bobadillu. Bobadilla však onemocněl a tak jej nahradil František. Rodríguez nakonec zůstal v Portugalsku a František pokračoval dál do Indie.

7. dubna 1541 se František Xaverský v přístavu Belém nalodil na loď, která jej měla převézt do Indie. Vylodili se v roce 1542 v indickém městě Goa, kde František začal svou misionářskou činnost. Zprvu se soustřeďoval na kázání a výuku náboženství, později přejímá i organizační úkoly a zasazuje se za práva domorodců proti portugalským kolonistům. Během této doby také putuje po Indii a zakládá nové misijní kolonie.

V roce 1545 odjíždí do Malaky .Zde pobyl dva roky a v roce 1548 už je opět v jižní Indii. Mezitím se setkává s Japoncem Andžiró a zraje v něm touha jít dál až do Japonska a Číny, která tehdy na své území nevpouštěla žádné cizince . Rozhoduje pro cestu do Japonska. Tam připlul na podzim roku 1549. Jeho listy, v nichž popisuje první dojmy z japonské země a kultury jsou cenným svědectvím o životě zde a o tom, jak působily na Evropana. V roce 1551 odplouvá zpět do Indie. Po skvělých dojmech z Japonska se opět setkává s krutou realitou indické kolonie.

Když v roce 1552 odjíží zpět do Japonska je František je zrazen vlastními lidmi a na vlastní pěst vyplul do Číny. Tím však riskoval smrt, neboť porušení čínského embarga se v Číně trestalo obvykle smrtí. Podařilo se mu dostat až na ostrov San Čoan . Na ostrově ho v době čekání na odvoz do Číny zachvátila nemoc a František po dvanácti dnech nemoci 3. prosince 1552 umírá ve společnosti jednoho Číňana, který neumí ani Františkovu řeč. Jeho mrtvola byla pohřbena na ostrově San Čoan.

V únoru 1553 bylo jeho tělo exhumováno a převezeno do Indie . Nakonec bylo uloženo v indickém městě Goa v koleji sv. Pavla, později přeneseno do chrámu Bom Jesu v témže městě.

Dne 12. března 1622 papež Řehoř XV. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly svatořečil. Roku 1927 byl ustanoven papežem Piem XI. patronem zámořských misií. Jeho památka se v římskokatolické církvi připomíná jako obvykle v den jeho smrti, 3. prosince.

František je mužské křestní jméno. Podle českého kalendáře má svátek 4. října. Původem se jedná o italskou přezdívku, kterou dostal od svých přátel v mladém věku František z Assisi, protože se velice rychle naučil francouzsky a pomáhal svému otci s obchodní korespondencí.