Uprostřed obce stojí kostel sv. Mikuláše, postavený v roce 1802 na místě vyhořelého dřevěného kostelíku. Obec se obrátila na patrona kostela knížete Lichtenštejna a ten pověřil svého stavitele Josepha Hardtmutha, aby vypracoval projekt. Stavitel využil opakovaný projekt, který jen lehce upravil pro místní podmínky. Proto dnes stojí podobné kostely v Libchavách, Ostrově u Lanškrouna, Rudolticích a České Třebové (1794). Tento nadaný stavitel byl v letech 1805 – 1812 ředitelem lichtenštejnského stavebního úřadu. Josef Hardtmuth byl mimořádnou, všestranně nadanou osobností. Bez odborného školení se vlastní pílí vypracoval ze zednického přidavače, přes políra až na knížecího dvorního stavitele a architekta (1790). V době působení u Lichtenštejnů Hardtmuth navrhl i vybudoval početnou řadu staveb v Lednicko-valtickém areálu.

Patří mezi ně :

• 1798 - Obelisk připomínající uzavření míru v Campo Formio mezi císařem Napoleonem a rakouským arcivévodou Karlem
• 1797 – 1804 Minaret
• 1801 – 1808 Janův hrad
• 1802 Belveder, sloužil jako součást bažantnice s voliérami
• 1805 Římský akvadukt, voda z něho vytékající dopadala přímo do jezera.
• 1806 Lovecký zámeček, klasicistní stavba
• 1809 – 1810 Nový dvůr, zemědělský statek přestavěný v těchto letech pro chov ovcí
• 1810 – 1812 Pohansko, empírový zámeček
• 1810 – 1812 Rendez-vous (Dianin chrám), klasicistní stavba v podobě římského oblouku.

Jeho dílem jsou kromě toho – portál zámeckého parku v Rossau u Vídně (1793), tři školy v okolí České Třebové, přestavěl zámek Koloděje (1803), zbudoval zámek v Adamově a nejstarší Horní můstek nad propastí Macochou v Moravském krasu, přebudoval Nové zámky u Olomouce spolu s drobnými architekturami v blízkém okolí a mnoho dalších. Josef Hardtmuth byl i úspěšným vynálezcem. Objevil nový způsob sušení sladu a nově zkonstruoval pec na pálení cihel, zhotovil umělý kámen a umělou pemzu. Jeho nejznámějším objevem je však bezesporu moderní tužka. Nezávisle na soudobém pařížském mechanikovi N. J. Contém se mu podařilo smísením rozemletého grafitu a hlíny vyrobit tuhy různého stupně tvrdosti a zasadit je do dřevěného pouzdra. Roku 1790 založil tužkárnu ve Vídni, roku 1827 byla výroba přenesena do Českých Budějovic a stala se základem rozvětvení firmy KOH-I-NOOR L. C. Hardtmuth. Kvalitu nového psacího prostředku vyjádřila firemní značka, jež je anglickým přepisem perského slova Kóhe-núr (Hora světla) - stejný název nese i vzácný indický diamant, který je od roku 1839 součástí britského královského pokladu. Josef Hardtmuth se po celou dobu svých služeb těšil nadšenému obdivu vládnoucích knížat z Lichtenštejna, kteří na něm nešetřili ani chválou, ani finančními odměnami.