Boží muka stojící na ulici Podlipná tvoří zděná čtvercová stavba, fasáda omítnutá a obílená, stavba krytá pálenými taškami bobrovkami,  na hřebeni ukončena pozlaceným patriarším křížem.

Na čelní straně obrácené k silnici jsou dva výklenky pro sošky svatých . Ve spodním výklenku mezi rohovými sloupy opatřeném otevíravou kovovou mříží je soška sv. Antonína s dítětem v náručí. V horním zaskleném výklenku nad římsou je soška mladého Ježíše nesoucího na ramenou ovečku . Soška symbolizuje hledání ztracených ovcí dobrým pastýřem Ježíšem i v duchovním významu tohoto činu.

Dle ústní tradice jsou tato boží muka poslední zachovalá a zároveň posledním zastavením na poutní cestě z Brna ke kostelu Zvěstování Panny Marie v Tuřanech.

Sv. Antonín z Padovy byl portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel. Katolická církev ho prohlásila za svatého.

Narodil se v Lisabonu 15. srpna 1195 a křestním jménem se původně jmenoval Ferdinand, portugalsky Fernandez. V patnásti letech vstoupil do řádu augustiniánů v Lisabonu později požádal o přeložení do kláštera v Coimbře. Zde získal značné teologické vzdělání. Bylo mu 25 let.

V Maroku zemřelo několik františkánů mučednickou smrtí . Jejich pohřbu se účastnil i Antonín. Hluboce to na něj zapůsobilo a přál si tyto mučedníky následovat. Vystoupil z řádu augustiniánů a vstoupil k františkánům v Coimbře. Zde přijal jméno Antonín. Odjel do Afriky působit mezi muslimy. Záhy po příjezdu do Afriky onemocněl a několik měsíců se léčil. Musel se vrátit do Evropy.

Po uzdravení se odebral do Assisi, aby poznal zakladatele řádu, sv. Františka. Setkal se s ním . Vstoupil do malého kláštera u Forli, kde tou dobou žili jen čtyři řeholníci. Antonín byl velice pokorný, mlčel o svém původu a vzdělání a konal ty nejhorší práce. Po čase byl poslán do Forli, aby tam přijal kněžské svěcení. Před slavnostním jídlem byli čekatelé vyzváni, aby někdo pronesl duchovní řeč. Nikdo nechtěl , tak začal mluvit Antonín. Nejprve mluvil prostě a nesměle, posléze ale začal mluvit velice výmluvně a se značnou učeností. Všichni žasli. Následně byl vyslán na studia a věnoval se kazatelství.

Antonín kázal v kostelích, na náměstích a dokonce třeba na plážích. Někdy jej poslouchalo až třicet tisíc lidí. V legendě se vypráví, že v Rimini mu nechtěl nikdo naslouchat a tu ryby vystrčily hlavy z vody a naslouchaly mu. Všichni obyvatelé Rimini se po tomto zázraku obrátili. V Padově se stávalo, že lidé si přicházeli zajistit místa v kostele blízko kazatelny již v noci, jen aby Antonína dobře slyšeli. Nikdo na kázání nechodil nákladně oblečen, protože bylo známo, že Antonín to nemá rád.

V Toulouse bylo v tu dobu středisko sektářů a i zde měla Antonínova kázání značnou odezvu. Založil několik klášterů a usadil se v Padově. Jednou jej slyšel kázat papež Řehoř IX. a nazval jej "archou Písma svatého". Po kázáních Antonínových zanechávali zhýralci svého života a káli se, dlužníci byli propouštěni z vězení. Některé z Antonínových kázání se zachovaly. Antonínovo zdraví bylo velice chatrné a zcela vyčerpán se roku 1231 usadil v Campo di San Pietro blízko Padovy. Dne 13. června 1231 zemřel.

Svatořečen byl roku 1263 .

Bývá zobrazován jako mnich ve hnědé kutně cirkulem přepásané s malým dítětem v náručí. Někdy mívá ve volné ruce stonek lilie s květy.

Antonín je mužské křestní jméno latinského původu. Pochází ze jména Antoninus, kterým byli označování adoptivní příslušníci patricijského rodu Antoniů - doslovný význam je „patřící Antoniovi“. Vykládá se jako „ vynikající, přední, čelný “ ( latinské ante = před ). Podle českého kalendáře má svátek 13. června.