První představení Poetické vinárny Viola se konalo 22. července 1963. Jmenovalo se Komu patří jazz, za doprovodu jazzové hudby zazněly verše Ginsberga, Ferlinghettiho, Vozněsenského a dalších.

Postupně se ve Viole začali zabydlovat přední umělci slova i soudobé české hudby. Renomovaní členové Národního divadla v Praze zde recitovali verše nebo přednášeli krásnou prózu — jmenujme alespoň Z. Štěpánka, E. Kohouta, K. Högra, B. Záhorského, R. Hrušínského, R. Lukavského, D. Medřickou, V. Fabiánovou a jiné.

Po skončení literárních večerů se ve Viole shromažďovali herci, hudebníci, výtvarní umělci a jejich přátelé. Poslouchali jazzové skupiny L. Hulana nebo K. Velebného, jejich setkání byla spontánní a pravidelná, v šedesátých letech všichni chodili do Violy, protože věděli, že se zde potkají.

V průběhu let prokázala Poetická vinárna Viola svou životaschopnost a opodstatnění své existence. V posledním desetiletí se stále více zaměřuje na uvádění dramatických útvarů, od divadelních koláží rozmanitých textů — Růži si k vínu položme... (verše o víně v podání M. Moravce, B. Rösnera a E. Viklického v režii T. Vondrovice), až k světovým bestselerům dramatické tvorby — Mistrovská lekce T. McNallyho — divadelní hra na motivy ze života M. Callasové v podání E. Balzerové a dalších nebo z poslední doby The Gin Game autora D. L. Coburna s Blankou Bohdanovou a Josefem Somrem.

Počátkem osmdesátých let začala Viola uvádět hraná představení pro děti. Od října do května pravidelně každou sobotu odpoledne přicházejí rodiče s menšími i většími dětmi společně na klasické i moderní pohádky nebo příběhy určené dětem. Divadlo Viola si stále udržuje programy na vysoké umělecké úrovni. Stále zde účinkují přední divadelní i hudební umělci, stále je vyhledávaným místem pro náročné a poučené publikum, o čemž svědčí vysoká návštěvnost, která v průměru neklesá pod 90 %.