Vznik Ústředního loutkového divadla:

• 27.9. 1949 zřízeno Ústřední loutkové divadlo (další pobočky, které se však záhy osamostatnily, vznikly v Brně, Liberci, Českých Budějovicích a Kladně, později v Karlových Varech).
• ÚLD získalo prostory bývalého Divadla mladých pionýrů (původně 1921-1945 německá Kleine Bühne), ředitelem byl jmenován dr. Jan Malík, administrativním ředitelem J. Lorman.
• 26.2. 1950 zahájilo divadlo svoji činnost premiérou hry Aloise Jiráska Pan Johanes v režii Jana Malíka a výpravě Václava Cinybulka.
• Dr. J. Malík ve své snaze o vytvoření reprezentativní scény vycházel z vlastní dlouholeté zkušenosti s amatérským loutkovým divadlem, podstatnou inspirací mu pak byla tvorba sovětského Ústředního loutkového divadla S. V. Obrazcova, které do Československa zavítalo v rámci turné v letech 1948/49. Podle sovětského vzoru zavedl nový typ loutek - javajek a stal se tak zakladatelem javajkářské tradice u nás. Jednalo se o divadlo "iluzivní", s oddělenou interpretací (tj. rozdělené na vodiče loutek a herce-recitátory, kteří deklamovali text - přičemž herectví bylo textu podřízeno), přitom však usilující o maximální jevištní realismus. Vedle V. Cinybulka, který výrazně ovlivnil výtvarný profil ÚLD, zde působili i další výtvarníci: V. Havlík a R. Lander. Příležitostně v ÚLD režírovali i další jeho členové: např. E. Havlík, Z. Červený, J. Kaliba, Z. Skořepa.
• V prvních letech fungování ÚLD se jeho dramaturgie zaměřila především na sovětské tituly
• např. O velkém Ivanovi (1950), Hrdinové severu (1952), Kouzelná galoše (1951), Kačátko (1951) aj. Dramaturgie však také usilovala o vytvoření původní české loutkové hry - autory textů byli např. J. Kainar (Zlatovláska - 1952), O. Augusta (O chaloupce z marcipánu - 1956), K. Bednář (Johanes doktor Faust - 1957), F. Pavlíček (Pohádka o princezně a sedmi bohatýrech - 1955, Slavík - 1958, Bajaja - 1963), L. Aškenazy (Šlamastyka s měsícem
• 1960) ad. Dospělým divákům byly určeny tituly Nesmrtelný smích (1954) podle Aristofana a Čechova a Apolon a Hyacint (1956), méně známá opera W.A. Mozarta, realizovaná jako stínové divadlo.- Dr. J. Malík byl určující osobností ÚLD - až do roku 1958 sám realizoval většinu režií. V roce 1958 se dramaturgem v ÚLD stal dr. Erik Kolár. V tomto roce již však byla patrná krize stávajícího modelu ÚLD, kterému byla stále častěji vytýkána akademičnost a strnulost.
• V roce 1960 vyvrcholila na Festivalu a semináři ÚLD v Karlových Varech diskuse o podobě a potřebách tohoto divadla (kritika postrádala v inscenačním stylu ÚLD poetičnost a jevištní kontrast, upozorňovala na nedostatečný kontakt s divákem, vystupovala proti přílišné realističnosti, doslovnosti inscenací a tím zákonitě i proti závaznosti slohu ÚLD ve vztahu k ostatním loutkovým divadlům). Za úspěch, který naznačil nové směřování ÚLD byly naopak označeny inscenace Slavík (1958) - poetický příběh v režii E. Kolára a Šlamastyka s měsícem (1960).
  
  
• V roce 1991 byl název divadla změněn z ÚLD na -MINOR - Divadlo herce a loutky.
• Dramaturgie divadla se v řadě titulů zaměřila na existenciálně a eticky laděná témata, a to jak v tvorbě pro mládež a dospělé diváky /např. scénická kompozice na motivy života a díla Antoina de Saint-Exupéryho Poutník hvězd (1990) - režie K. Makonj, Kdo mi to uvěří pane Moody (1992) - režie K. Makonj, Kníže Václav (1993) - režie K. Brožek, Prenatálové (1994) - režie K. Makonj, Autobus (1995) - režie M. Míková, Nebe nad Andělem (1997) - režie K. Makonj/, tak i pro děti /např. Broučci (1992) - režie K. Makonj, Kvítka aneb Jak František pomohl městu Gubbiu od zlého vlka (1993) - režie K. Makonj, Martin a hvězda (1994) - režie K. Vostárek ad/. Z dalších titulů zaujala vtipná pohádka s hravou výpravou P. Kalfuse Princezna na hrášku (1991) - režie Vlasta Špicnerová, či zajímavý dramaturgický počin podle kultovní knihy J. R. R. Tolkiena Hobit (1994) - režie K. Makonj. V rámci repertoáru byly realizovány také pohostinské režie - např. Ošklivá holka (1991) - režie Barbara Bulatovič, Sentimentální výchova (1996) - režie Boro Radojčič či experimentální představení - např. K čemu vlastně je bílý psí trus (1997) A. Novotného.
• roce 1995 byla v divadle Minor podepsána dohoda o spolupráci mezi pěti divadly ze 4 zemí (divadla ze Splitu, Zagrebu, Ljubljany, Ancony + divadlem Minor). Na základě této dohody byl v listopadu roku 1996 pořádán v divadle Minor Mezinárodní festival loutkových divadel, kam byly kromě zmíněných scén přizvány soubory i z Polska, Maďarska a Slovenska.
  
  Nová budova divadla Minor byla otevřena v prosinci 2001 a v roce 2002 získala prestižní ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy. Náklady na rekonstrukci činily 69,3 milionu korun, investorem byl Magistrát hl. m. Prahy. Projekt připravil ateliér ATD v čele s architektem Alešem Kletenským, designérem interiéru byl Viktor Korejs, který za spolupráce dalších umělců vytvořil barevný, zajímavě členitý prostor, povzbuzující dětskou fantazii. Součástí prvního podlaží je i malé jeviště, kde si děti mohou samy hrát.