Na místě bývalého špitálu vypleněného Žižkovými vojsky v lednu 1421 při neúspěšném dobývání města se v roce 1466 usazují františkáni. V letech 1686 - 89 je podle plánů architekta Martina Allia vystavěn nový klášter, v letech 1689 -94 pak i kostel sv. Maří Magdaleny a sv. Alžběty. Klášter byl zrušen roku 1950. V následujících letech zde bylo zřízeno regionální vlastivědné muzeum.

Svébytnou součástí tachovského muzea je přírodovědná expozice, jejíž stávající podoba pochází z r. 1999. Expozice sestává z několika volně propojených tematických okruhů, přičemž hlavní část zaměřená na prezentaci druhové diverzity území, vychází důsledně z principií tzv. rostlinně-zeměpisných celků, čili jakýchsi elementárních krajinných jednotek, které jsou vymezeny škálou obsahově rozdílných biotopů, akcentujících odlišné podmínky prostředí.

V podmínkách tachovského regionu lze takto vymezit: Český les, Tachovskou brázdu a Tepelské vrchy. Každý z těchto celků je charakterizován jak zcela přirozenými, tak i člověkem uměle vytvořenými biotopy, takže kupř. hraniční masiv Českého lesa tu reprezentuje květnatá jedlobučina, podmáčená smrčina a otevřený luční mokřad, sníženinu Tachovské brázdy naopak lužní les a rybník, peneplén Tepelských vrchů dubohabrový háj a skalní step.

U každého ze zmíněných biotopů jsou jsou uvedeni jejich typičtí obyvatelé, ať se již jedná o živočichy (dermoplastické preparáty) nebo vyšší rostliny (barevné fotografie). Na tuto část expozice plynule navazuje blok zasvěcený ochraně přírody a krajiny.

Zde má návštěvník možnost seznámit se s profilem jednolivých zvláště chráněných území, památných stromů, přírodních parků a dalších chráněných kategorií přírody, případně se vůbec poněkud šířeji seznámit s některými z diskutovaných pojmů, jež náleží i v současné době k jakýmsi „pilířům" národní strategie ochrany přírody.

Spíše náročnějšímu zájemci je pak adresováno tabulové schéma shrnující v ucelené podobě vývoj přírody a lidské společnosti v posledních 16 000 letech. V této souvislosti je také pojednáno o některých metodách rekonstrukce vegetačního krytu dávno uplynulých období, zvl. pylové analýze. Na zcela konkrétních případech vrchovišť z bavorské strany pohoří (pro českou část nejsou prozatím srovnatelná data k dispozici) je načrtnuto pravděpodobné druhové složení okolních lesů v období subatlantiku (ca 700 let př. n. l.).

Spíše jako výraz určitého odlehčení a oživení prezentovaného tématu, byla tvůrci do celku zakomponována miniexpozice živé přírody. Jde o dvě terária s vybranými druhy domácích obojživelníků, kteří vlivem skrytého způsobu života unikají pozornosti, nicméně jsou důležitou součástí různých ekosystémů, mimo jiné i proto, že velice citlivě indikují jejich případné kvalitativní změny. Provoz této části expozice je sezónní, což znamená, že setkání s obyvateli terárií je omezeno na období od dubna do konce října.