Jasenské fojtství je ze všech starých valašských staveb v okresu vizovském nejzachovalejší a zároveň nejrázovitější a zasluhuje, aby jako vzácná památka domácího stavitelského umění v nynější, původní podobě trvale zachována byla. Ale nejen stavbou, též zajímavou minulostí svou vynikalo fojtství jasenské nad všemi ostatními na Vizovsku.

Poprvé uvádí se v urbáři z r. 1585 ze všech 33 usedlostí v Jasenné na prvém místě jako rychta zákupní s lánem rolí a s mlýnem. Tehdy platil vrchnosti vizovské rychtář o sv. Jiří a o sv. Václavě "za hlásky" po 3 groších bílých1) a v tutéž dobu "vartovného" po 1 groši bílém. O sv. Šimoně za "odmrť"2) 3 groše bílé. Kromě této "činže" odváděl fojt z "lázně" (vizovské)3) jednu měřici žita a o sv. Václavě 1 husu krmnou. Jinak byl fojt osvobozen - jako všichni rychtáři na panství vizovském - ode všech robot a jiných povinností. Bylť např. povinen "každý usedlý nebo ženy jejich - kromě fojta - dva lokty příze napřísti každého roku, když se jim ze zámku konopě, len nebo kúdel dá. - Také , jak kdo seděl, k vánocům jeden vůz drév na zámek přivézti měl - kromě fojta, mlynářů a podsedníků".

Josef Čižmář, převzato z časopisu Naše Valašsko, ročník I., čísla 3 a 4 (1929 - 1930)