Nejstarší písemná zmínka o dolování na tolštejnském panství pochází z roku 1474. O deset let později dal král Vladislav v Kutné Hoře svolení vrchnímu maršálkovi Hugoldu ze Schleinitz a jeho synům svolení na dobu 15 let provádět zde veškeré dolování. Nalezeno bylo však velmi málo. V roce 1509 udělil panovník Heinrichu ze Schleinitz další privilegium k těžbě.

V roce 1539 vznikla zde nejstarší štola sv. Kryštofa (délka 197 m). Těžil se hlavně galenit a chalkopyrit. I přes veškerou snahu byl výnos z dolování malý. V roce 1620 dosahuje těžba svého vrcholu, byly dobývány rudy s obsahem stříbra 624-1250 g/t a se 4-14% obsahem mědi. Těžbu však poznamenala třicetiletá válka.

Obrat nastal v roce 1781, kdy Jan z Edenburku založil štolu sv. Jana Evangelisty (délka 640 m). Bohužel však ani v tomto případě nebylo dolování výnosné.

Poslední pokusy o těžbu v tomto kraji skončily v roce 1910.

Štola sv. Jana Evangelisty, pro svůj nejdochovalejší stav, byla v roce 1935 zpřístupněna pro veřejnost společně místním Spolkem pro cizinecký ruch a Horským svazem. Vchod do štoly byl v roce 1945 zavalen trhavinou. Dnes je štola opět pro turistickou veřejnost zpřístupněna v celkové délce 320 m. Ročně ji navštíví cca 5,5 tis. návštěvníků.