První osadníci přišli do našeho kraje pravděpodobně po roce 1207 při kolonizaci severní Moravy. První písemná zpráva je v zemských deskách z roku 1353, kdy manželka pána ze Sovince Anna darovala půlku obce Sudkova svému synovi. Páni ze Sovince byli tedy prvními držiteli obce. Ti ji prodali v roce 1373 mírovskému hejtmanovi.

Název obce pochází pravděpodobně ze staročeského křestního jména "Sudislav", které se krátce vyslovovalo "Sudek" a po něm dostala ves jméno "Sudkov".

Jméno obce v historii: od 1437 Sudkov (Sudkow), 1720 Sutkow, 1798 a 1847 Zudkov, 1839-1846 Sudkow, nikoli Zutkow, kdysi Sudina (!?), lidově Sodkov; n. 1583 a 1692 Sautke, 1677 Czautke, 1718 Zautka, 1720-1945 Zautke, l. 1280-1281 Zudendorf, 1356 Sudcow, 1373 a 1672 Sudkow, 1771 Zautke.

Ve 14. A 15. Století patřila obec pánům ze Šumvaldu. V letech 1468 - 1471 v těžkých bojích o korunu království českého mezi králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem byla severní Morava vypleněna vojsky maďarskými i německými. Tenkrát bylo zničeno Brníčko i hrad patřící pánům Tunklům a obě tvrze v sousední obci Kolšově. Do roku 1480 byl držitelem Sudkova pan Markvart ze Zvole, který obec prodal Jiřímu Tunklovi - pánu na Brníčku - kvůli rybníku. V té době se táhly rybníky od Klášterce až po Úsov. Také mezi Postřelmovem a Zábřehem ležela zaniklá obec Závořice s rybníkem kolem 100 hektarů. Od roku 1490 byla obec součástí velkého zábřežského panství. Poslední český držitel panství a tudíž i obce Sudkova byl Ladislav Velen ze Žerotína (1589 - 1621). Po bitvě na Bílé hoře byla jeho čtyři panství zabavena a roku 1622 dána téměř zdarma císařskému komisaři Karlu z Lichtenštejna.

Ve třicetileté válce byla obec zpustošena, někteří usedlíci opustili své domovy. Opuštěné pozemky a lesy, kterých se ujala obec, se staly historickým obecním majetkem.

Charakter obce

Sudkov byl původně výhradně zemědělskou vesnicí, každý řemeslník v obci měl při své chalupě malé hospodářství, neboť chléb, mléko a brambory - to byly základní potraviny k obživě, i když se řemeslu právě nedařilo.

Počátky průmyslu

Na vodní strouze, která odbočuje na dolním konci vesnice z řeky Desné a táhla se přes Lesnici, Leštinu, Vitrošov a Hrabovou a vlévala se do řeky Moravy, byl mlýn se čtyřmi vodními koly. Sudkovský mlýn měl číslo popisné 49. První písemná zpráva o sudkovském mlýnu a valchovně panství zábřežského je z oku 1567. První záznam v pozemkové knize je o jeho prodeji dne 24. října roku 1754. Posledním majitelem od roku 1829 byl Johan Pulkert, který se 10. Prosince roku 1862 v pomatenosti ve věku 53 let oběsil na lípě, která stávala u vodního náhonu v prostoru nynější trafostanice přádelny. V dražbě jeho pozůstalosti dne 21. Května 1863 koupil mlýn za 23 600 zlatých Ignaz Seidl - obchodník přízí ze Šumperka - ke zřízení mechanické přádelny. Se stavbou přádelny bylo započato v roce 1864 a v následujícím roce byla uvedena do provozu. Tím byl dán základ k rozvoji obce do velikosti a podoby dnešních dnů.

*

Těžká období v minulosti

Život v obci nebyl vždy klidný. Za sedmileté války byla obec zpustošena, v letech 1771 až 1972 postihl obec hlad a mor. K pohřbívání nebožtíků byl zřízen nový hřbitov, řádila cholera a hladem hynul dobytek. Po skončení zhoubných nemocí dal rychtář Horníček postavit malou kapličku zasvěcenou sv. Anně, která při stavbě silnice musela být přemístěna. Za válek napoleonských roku 1815 prošla Sudkovem ruská vojska, která zchudlé sudkovské obyvatelstvo muselo živit. V roce 1866 za války prusko-rakouské prošla Sudkovem vojska pruská, byla zde ubytována a znovu sem zavlekla choleru.
Za první světové války v letech 1914 - 1918 padlo a zemřelo 33 zdejších vojínů, kteří mají pomník na místním hřbitově.

Vznik Československé republiky uctili sudkovští shromážděním v Zábřeze dne 29. října 1918. Na památku vzniku svobodného státu zasadili 17. Května 1919 u místní požární zbrojnice lípu svobody.

Sudkov patří k postřelmovské římsko-katolické farnosti, kam se až do roku 1925 také pohřbívalo. Místní hřbitov byl založen v roce 1925, místní poštovní úřad byl zřízen 1. prosince 1962.

Sudkov leží mezi železničními stanicemi Postřelmov a Bludov, které jsou obě od obce vzdáleny asi 1 km. Železnici mihli sudkovští využívat od roku 1871 (dokončena trať Zábřeh - Šumperk - Sobotín), o dva roky později byla postavena i trať Bludov - Hanušovice. Nová silnice Dolní Studénky - Sudkov byla vybudována v roce 1894, stará cesta předtím vedla Olšinami.

Sudkovská kaple, postavená v roce 1795, je zasvěcená sv. Prokopovi, českobratrská modlitebna je z roku 1937.

Kroniky zdejší české i německé školy jsou uloženy v šumperském okresním archívu. Původně se vyučovalo ve výměnku rolníka Kočího, první školní budova byla postavena v roce 1888, poslední dosud nedokončená škola je z roku 1935.

Pozemkový pořádek je zaveden od roku 1756, kdy skončila práce rektifikační komise, pozemky byly zařazeny podle úrodnosti do tříd a katastrální výnos tvořil základ pozemkové daně. Současně bylo provedeno i očíslování domů.

Kromě válek, nemocí a požárů byla část obce - Malá Strana - každoročně zaplavována povodněmi, vedl tam Malostranský potok. Katastrofální povodně jsou zaznamenány z 28. Července 1886, z let 1893, 1927, z 1. září 1937. Povodně byly způsobeny vodami z koryta řeky Desné a Malostranského potoka jednak z průtrží mračen na hřebenech Jeseníků, dále při jarních otepleních a navršením ledových ker v řečišti Desné nad jezem. Největší zima byla zaznamenána 28. února 1929 až 37oC pod nulou, tloušťka ledu až jeden metr.

Konec 2. světové války

Okupace vesnice německou armádou proběhla v sobotu 8. Října 1938. Osvobození sovětskou armádou v úterý 8. května 1945 zaplatilo životem 20 sovětských vojáků, kteří byli následující den pohřbeni na místním hřbitově a později jejich těla převezena na centrální pohřebiště v Olomouci. Památku jejich i dalších čtyř obětí druhé světové války připomíná pomník před školou. V knize maršála Grečka "Přes Karpaty" je oceněna záslužná činnost místního samaritána Hynka Franka z čp. 121 při ošetřování raněných osvoboditelů Sudkova v lazaretu, který byl zřízen ve školní budově.

Znaky a razítka obce

Ze 17. až 18. století pochází mosazné kulaté pečetidlo o průměru 25 mm, které je otištěno na Josefském katastru v roce 1787. Na kruhovém obvodu má nápis "Dědina Sudkov", z vnitřního malého kruhu vychází tři květy lnu.

Za první republiky se používalo kulaté úřední razítko gumové průměru 33 mm s nápisem "Obecní úřad v Sudkově" uprostřed se štítem některého z držitelů panství.

Po roce 1945 mělo kulaté gumové razítko průměr 35 mm s nápisem po obvodu "Místní národní výbor SUDKOV", okres Zábřeh"

Původní znak obce tvoří 3 lilie a 2 kužele lnu.

Nyní má Sudkov nový obecní znak. Má tvar štítu a je vodorovně rozdělen na tři pruhy. Horní pruh je modrý, dolní černý a střední zlatý. Modrý květ lnu je uprostřed znaku a vyjadřuje dlouholetou tradici zpracování lnu v Sudkově. Jeho návrh vypracoval heraldik Miroslav Pavlů ze Zlína, byl projednán v heraldické komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a rozhodnutím číslo 18 ze dne 2. září 1994 udělen obci. V černobílém provedení je používán na novém obecním razítku.