Na vrchu zvaném Vítkov proběhla 14. července 1420 bitva, ve které husitská vojska, vedená Janem Žižkou, zvítězila nad křižáky. Na památku této bitvy se vrch začal nazývat Žižkov. Projekt Památníku národního osvobození, Pantheonu legionářů, vytvořil arch. J. Zázvorka a 8. listopadu 1928 zahájil prezident Masaryk stavbu slavnostním výkopem. Hrubá stavba byla ukončena v roce 1932, dotváření a doplňování umělecké výzdoby pokračovalo až do počátku druhé světové války. Dlouho vznikala i charakteristická jezdecká socha Jana Žižky. Návrh začal zpracovávat prof. B. Kafka po roce 1931. Až po dvaceti letech byla socha odlita a byla slavnostně odhalena v roce 1950, ve výroční den husitské bitvy. Na Vítkově vzniklo monumentální, až chrámové dílo, poslední velká dominanta vnitřní Prahy. Nikdy však zcela nenaplnilo poslání, pro které vzniklo. Budovu obsadili ve druhé polovině války okupanti, změnili ji ve sklad vojenského materiálu, poničili zařízení. Památník byl nově rozšířen o přístavbu k uctění hrdinů II. odboje. Ta však byla zpřístupněna až v roce 1955, ovšem jako Síň Rudé armády. V roce 1953 zde bylo otevřeno Mauzoleum Klementa Gottwalda, začaly zde být ukládány ostatky dalších komunistických funkcionářů. Historie legionářů měla zmizet. Gottwaldův hrob byzantského stylu byl nákladným způsobem udržován do roku 1962, kdy byla jeho mumie zpopelněna. Památník pak jako ideologický symbol ztrácel na významnosti. V zásadě se však tvář budovy již neměnila. Po listopadu 1989 byl popel komunistických funkcionářů odevzdán pozůstalým. Národní památník byl uzavřen, navštívit jsme jej mohli jen při několika veřejných akcích. V roce 2000 předalo ministerstvo kultury ČR, které Památník spravuje, budovu i péči o její další využití Národnímu muzeu.