Údolí na horním toku říčky Osy bylo až do poloviny 13. století pustým, souvisle zalesněným územím, které protínaly jen řídce ojedinělé horské stezky a které mohl obývat jen nepatrný počet lidských bytostí, snad někollik osamělých dřevorubců pálících zde dřevěné uhlí. Možná zde nacházeli úkryt před zákonem. i někteří provinilci či loupežníci . Z přítmí dějin se tento kraj vynořuje až v období kolonizace osoblažského výběžku. Osoblažský újezd patřil k državě olomouckého biskupství od nepaměti. Přesněji určit od kdy dnes nelze .Iniciátorem jeho kolonizace, jež probíhala v 13.století ve dvou vlnách, byl olomoucký biskup. V první vlně (od 11. až do poloviny 13.století) se uskutečňovala prakticky plynule tzv.vnitřní kolonizace z vlastních lidských zdrojů , většinou slovanských. Kolonizována byla nejprve východní část osoblažském výběžku, nížina s úrodnější půdou, zhruba do nadmořské výšky 300 - 400 m. Výše položená místa zůstávala mimo oblast zájmů a hlavně mimo technické možnosti tehdejších slovanských zemědělců. V tomto období zde vznikly obce Osoblaha, Hlinka, Dívčí Hrad, Sádek, Dolní Povelice, Vysoká a Horní Povelice.