Město Hronov dostalo jméno po svém zakladateli, rytíři Hronovi z rodu Načeraticů. Po roce 1241 postavil na severním okraji nově získaného území při řece Metuji vodní tvrz a na protějším levém břehu čtverhran náměstí budoucí tržní obce. Pro svoji exponovanou polohu při zemské "jantarové" stezce vedoucí z Prahy do Kladska a dále k Baltu prožívalo městečko pohnutou historii. Nevyhnuly se mu boje doby husitské, o dvě stě let později ho Švédové téměř celé vypálili. Za války prusko-rakouské v roce 1866 sídlil v Hronově pruský generální štáb, který řídil vojenské operace na Brance u Náchoda a Hradce Králové. Hronovsko bylo ještě v polovině 19. století chudým krajem. Zemědělství nestačilo lidi uživit, proto se většinou zabývali domácím tkalcováním. Průmyslový rozmach nastal po roce 1875, kdy byla zprovozněna železnice z Chocně do Broumova.

Hronov je tradičně spojován se jménem spisovatele Aloise Jiráska, který se tu 23. 8. 1851 narodil a podle svého přání byl v roce 1930 na hronovském hřbitově pohřben. V Hronově se také narodil český malíř Josef Čapek a Helena Čapková, kteří zde společně s nejmladším bratrem Karlem prožívali u babičky a dědečka ve mlýně šťastné dny svého mládí. Narodil se tu i spisovatel Egon Hostovský a lidová básnířka Františka Semeráková rozená Jirásková. V roce 1930 bylo podle projektu Jindřicha Freiwalda postaveno Jiráskovo divadlo, ve kterém se každoročně počátkem srpna koná mezinárodní festival amatérského divadla. Památky: Kostel všech svatých (původně gotický, připomínán roku 1359, barokně přestavěn v letech 1713 - 17); pozdně renesanční zvonice u kostela z roku 1610 s dřevěným podsebitím; na starém hřbitově u kostela jsou hroby některých postav z Jiráskovy kroniky U nás - Justynka (Marie Knahlová), otec faráře Josefa Regnera, děd bratří Čapků Karel Novotný; Jiráskovo divadlo - od roku 1930 dějiště divadelních festivalů, ve druhém patře divadla expozice městského muzea; Jiráskův rodný domek v ulici pod kostelem, za domkem pomník Aloise Jiráska, dílo akad. sochaře Josefa Malejovského.