Bílá Lhota je tzv. středisková, spádová obec a je součástí západní uzávěry Hornomoravského úvalu. Výběžek Zábřežské pahorkatiny od jihozápadu (ukončený Třesínem) a výběžek Nízkého Jeseníku od severu zde vytváří mezi obcemi Řimice a Madeč bránu, kterou do Hormomoravského úvalu vstupuje od západu řeka Morava. Obec Bílá Lhota má sedm částí (Bílá Lhota, Červená Lhota, Řimice, Hrabí, Měník, Pateřín a Hradečná) a leží v severní části Litovelska, kterou vyplňuje loukami a lužním lesem porostlá niva řeky Moravy. Obec Bílá Lhota má své nezastupitelné místo v mikroregionu bouzovska a litovelska. Je v blízkosti hradu Bouzov, jeskyní Javoříčko a Mladeč. 

Okolí obce bylo vždy významné zemědělskou činností obyvatel, zejména pěstováním obilnin, známé byly kamenné a vápencové lomy. Uprostřed vesničky, hned za půvabnou návsí, vyzývá k návštěvě Arboretum s ojedinělou sbírkou asi 500 druhů dřevin, bylin a rozlohou 2,5 ha. V roce 1926 je založil Qiudo Riedl v areálu bývalého zámeckého parku. Na místě zámku, který stojí naproti areálu Arboreta, původně stála tvrz připomínaná v roce 1437, která byla ve 40. letech 18. století barokně přestavěna. Dnešní klasicistní podoba budovy pochází z počátku 19. století, kdy již začala sloužit k potřebám obce. Nyní je v ní situován obecní úřad a zdravotní středisko. V Bílé Lhotě se poprvé připomínaná tvrz roku 1437, která náležela Ješkovi ze Lhoty. Ta však nejspíše zanikla a snad se po ní dochovalo tvrziště v areálu Arboreta. Majitelem panství se roku 1464 stal Erasma ze Slavíkovic, kterého potomci zřejmě postavili tvrz novou. Koncem 16. století drží Bílou Lhotu Mikuláš Kobylka z Kobylího. Za Jana Záviše a jeho manželky Kunky z Kobylí došlo v 16. století k přestavbě tvrze v renesanční čtyřkřídlý zámeček.

K dalším stavebním úpravám docházelo v průběhu 17. století. V roce 1720 koupil panství Markvart Hochberg z Hennersdorfu. Ve 40. letech 18. století byl zámek barokně přestavěn Hochbergy. V roce 1746 koupil Lhotu Jan Maxmilián Žižka a zámek se tak stal jeho panským sídlem. Jeho dcera se provdala za německého hudebního skladatele Konradina Kreutzera. Ten byl kapelníkem vídeňské opery a při jednom ze svých zdejších pobytů pracoval na hudbě k opeře "Noc v Granadě". V letech 1792 - 1840 byli majitelé lhotského panství Jan Albert z Ostheimu a Jan Vojtěch Speil z Ostheimu, a právě ten zde založil kolem zámku park v anglickém stylu. Od roku 1869 až do roku 1945 je lhotské panství v rukou rodu Riedlů. Zásluhou majitele Quida Riedla se park proměnil ve významný dendrologický areál s mnoha druhy vzácných stromů a keřů z Ameriky i Asie. Zámecký park značně utrpěl za 2. světové války a k jeho obnově došlo až po roce 1965, kdy tu Vlastivědný ústav v Olomouci zahájil budování arboreta.

Obec má vhodné klimatické podmínky pro rozvoj agroturistiky, zřízení klimatických lázní nebo sezóních rekreačních středisek.