Vernířovice bývaly hornickou osadou. Doba jejich vzniku sice není přesně známa, patrně se však příliš neliší od založení sousedního Sobotína, s nímž je poutalo dolování a zpracování železa. Z jejich okolí se dodávalo po 400 let vrchnostenským železným hutím v Sobotíně nejvíce hematit - magnetitové rudy, která založila jejich proslulost. První písemná zmínka o Vernířovicích z r. 1558 sděluje, že byly pustou vsí, ale již asi po dvaceti letech byla vesnice opět osazena lidmi z okolních obcí a byla součástí žerotínského losinského panství.

Z Vernířovic pocházela žebračka Maryna Schuchová, která tím, že v sobotínském kostele vyjmula při přijímání hostii z úst, dala bezprostřední podnět k zahájení neblahých čarodějnických procesů na losinském a vízmberském panství.

Vernířovický farní kostel sv. Matouše vznikl na místě hřbitovní kaple, postavené v roce 1711. Kaple byla v roce 1776 rozšířena na kostel, v roce 1837 zvětšený a v roce 1851 upravený do nynější podoby.

Z uvedených informací vycházel autor návrhů znaku a praporu Vernířovic. Užité tinktury i černý korunovaný dvojocasý lev v prvním z návrhů znaku připomíná zdejší významnou vrchnost - staromoravský rod Žerotínů. Motiv halapartny představuje jeden z atributů sv. Matouše, kterému je zasvěcen vernířovický farní kostel,hornickou minulost osady symbolizují zkřížené želízko a mlátek. Plameny v patě štítu jsou symbolem hořících hranic, na nichž byly upáleny stovky nevinných lidí, mezi nimi i pět vernířovických žen. Návrhy obecního praporu vycházejí z předkládaných návrhů znaku, dle zásad a zvyklostí vexilologické tvorby.