Osada Vitošov byla vždy průmyslová. Vápencové ložisko bylo známo již ve středověku, v  15. století zde existoval lom, v němž se lámal kámen na pálení vápna.Vápno se zde vyrábělo primitivním způsobem v pecích zabudovaných v zemi nebo přímo na místě stavby.

Průmyslové zpracování vitošovského vápence a výroba vápna ve větším rozsahu nastává až v sedmdesátých letech 19. století, pak hlavně počátkem 20. století  , kdy na Vitošově působily vápenky dvě – jedna patřila české firmě  J. Hájek a spol., druhá německé firmě EWK, která později přechází do rukou podnikatele Franze Schmeisera, kterému patřila ve Vitošově již tkalcovna.

Po válce byly obě dvě firmy sloučeny, po roce 1948 přechází do vlastnictví Hranických cementáren a vápenic, n.p. Hranice a následně Rudným dolům Jeseník. Šedesátá léta se stala počátkem velkého rozvoje těžby vápenců a výroby vápenných výrobků, které nyní, již v soukromých rukou jako Vápenka Vitošov s.r.o., pokračuje dodnes.

Schmeiserova textilní továrna vznikla na místě bývalého mlýna, po válce byla začleněna pod textilní podnik Utex a pak pod Vigonu. V roce 1952 byla převedena pod národní správu MEZ Mohelnice. Výroba elektromotorů různých typů ve Vitošově dosáhla vrcholu v letech 1957 – 1960, kdy zde pracovalo asi 500 lidí. Provoz byl však v roce 1994 zrušen a výroba přeložena do MEZu Mohelnice. Areál následně koupil Ing. Vojtěch Novotný, který zde vyrábí nakladače a lesní techniku.

Stejně tak, jak se měnila průmyslová výroba ve Vitošově, změnilo se i osídlení.