Záměr vybudovat krytou plovárnu byl formulován v druhé polovině 50-tých let. V roce 1958 byl tento záměr konkretizován veřejnou architektonickou soutěží, z níž vyšel vítězně návrh ing. arch. B. Böhma. Tento výběr vycházel ze skutečnosti , že tento návrh byl nejen progresivní po architektonické stránce, ale také rozhodující měrou, že citlivě komponoval hmotu stadiónu do velmi pohledově exponovaného území města na samé hranici historického jádra a řeky Vltavy. Vlastní realizace stavby probíhala v letech 1965 – 1971 nákladem 28 mil. Kč. Vybudoval se areál s padesátimetrovým bazénem, dětským bazénem, skokanským bazénem, tribunou pro 700 diváků, saunami, bufetem, vanovými lázněmi, který se stal pýchou města a ve své době svým architektonickým řešením byl ve střední Evropě unikát především díky lanovému zavěšení střechy ve tvaru hyperbolického paraboloidu. Po čtvrtstoletí nepřetržitého provozu byla v roce 1995 zahájena rekonstrukce objektu plaveckého stadiónu. Vlastní rekonstrukce byla prováděna se záměrem, aby původní architektonické řešení zůstalo v maximální míře zachováno. Vznikl moderní areál s rozšířenými doprovodnými službami a novým zázemím. Především byl nově vybudován krytý tobogán v délce 69 m . Rekonstrukce, jejímž investorem bylo město České Budějovice skončila v říjnu 1998 s celkovým nákladem 183 mil. Kč.

Poskytované služby

Plavecký stadion zajišťuje komplexní služby pro návštěvníky v těchto zařízeních -

Letní plovárna

Po provedené regulaci toku Vltavy v letech 1927 – 1930 byla na Sokolském ostrově v roce 1933 slavnostně otevřena „ plovárna a sluneční a sprchové lázně“. Celkovou velkorysou přestavbu ostrova a sportovní zařízení projektoval přední českobudějovický architekt ing. arch. Karel Chochola. Venkovní plovárna měla dva bazény – padesátimetrový pro plavce a menší pro neplavce, brouzdaliště s věncem venkovních sprch, solária, písčitou i travnatou pláž a komplex dřevěných šaten pro předplatitele, restauraci s terasou, kde se odehrával i bohatý společenský život. Přístup na tuto plovárnu byl západní stranou tribuny sportovního stadionu, kde byly převlékárny a pěší lávkou přes přístupovou komunikaci k sokolovně.

Tato plovárna byla v provozu do roku 1971, kdy byla uzavřena z důvodu rekonstrukce. K té však došlo až v osmdesátých letech. Náročná stavba postupovala velmi pomalu ( zpočátku byla budována v podstatě brigádnicky – formou tzv. Akce Z) a zdaleka nebyla zcela dostavěna podle představ projektantů a původní velkorysé koncepce. Byla provedena pouze jakási první etapa ( rekonstrukce původních bazénů, vybudování úpravny vody a výměníkové stanice včetně podzemního kolektoru ). Do zkušebního provozu byla tato letní plovárna spuštěna v roce 1993 a v roce 2006 proběhla tzv. I. etapa rekonstrukce v podobě vybudování nového sociálního zázemí. V budoucnu čeká tento areál vlastní rekonstrukce bazénů včetně nové technologie a rozvodů. Předpokládá se, že se nebude jednat o klasický akvapark, ale o letní plovárnu s několika vodními atrakcemi.
sezónní letní plovárna