Nejstarší písemná zmínka o kostelu se váže k roku 1394, kdy byl kostel farním. Za husitských válek se stal kališnickým, a způsob přijímání podobojím se zde udržel až do 18. století. V roce 1525 zakoupila Mladá Boleslav od Markvarta Fryčka z Daliměřic volenovické panství i s kostelem v Plazích; ten se tak dostal pod správu boleslavského děkanátu. Farním se stal znovu v roce 1878. Během třicetileté války byl kostel výrazně poškozen. Zpráva z roku 1660 udává, že v této době byl pobořen, přišel i o zaklenutí a nemohl proto sloužit svému účelu. V roce 1731 bylo přistoupeno ke stavbě nové věže. Ta ovšem krátce po svém dokončení spadla, a její pád poničil i vlastní kostel. Stavba nového kostela započala roku 1739 podle plánů boleslavského architekta Františka Bossi. Hlavní oltář a ústřední obraz sv. Šimona a Judy namaloval Josef Ruta, dřevořezby pocházejí z dílny boleslavského řezbáře Františka Práška. Celkové náklady na stavbu kostela překročily nemalou sumu 3 500 zlatých. Kolem kostela byl založen hřbitov, obehnaný zdí. V severovýchodním rohu hřbitova byla vystavěna čtyřboká zvonice se dvěma zvony; třetí zvon byl umístěn v sanktusu. V září válečného roku 1916 byly zrekvírovány dva z výše zmíněných zvonů a zvon z kapličky sv. Václava ve Valech. Všechny tři zvony byly po sejmutí přímo na místě rozbity kladivy a poté odvezeny.

Kdo byli svatí Šimon a Juda – patroni plazského kostela?

Apoštol Šimon byl současníkem Krista, a dokonce byl svědkem jeho prvního zázraku – proměnění vody na víno. Jinak je postava Šimona obestřena závojem tajemna – víme jen, že společně s Judou procestovali Blízký východ a působili v Egyptě, Sýrii a Mezopotámii. V Persii trpěli coby mučedníci – k atributům Šimona patří krátký meč, sekera nebo kyj, které dávají tušit způsob jeho smrti. K možným variantám jeho skonu patří také ukřižování či –tehdy oblíbené- přepůlení pilou. Jeho ostatky, stejně jako ostatky sv. Judy, byly přeneseny do svatopetrského chrámu v Římě. Svatý Juda byl průvodcem Šimona – spolu cestovali Blízkým východem. Na rozdíl od jiných apoštolů měl rodinu, kterou kvůli svým cestám po stopách Krista opustil. Byl to on, kdo se při poslední večeři Ježíše zeptal: „Jak to, že se chceš zjevit nám, a světu ne?“. Ježíš odvětil stále aktuální myšlenkou, že tak či onak, budeme se všichni zodpovídat před jedním soudcem. Jinak se lidé k Judovi obraceli málo, neboť jeho jméno bylo často mylně zaměňováno s Jidášem Iškariotským.