Počátek osídlování Vítkovic spadá do konce 16. století. Samostatnou farností jsou Vítkovice od roku 1787, do té doby patřily pod farnost Poniklá. Kostel sv. Petra a Pavla je umístěný ve svažitém terénu v horní části obce a tvoří velmi výraznou krajinnou dominantu.  Od roku 1699 tu stávala hřbitovní kaple přestavěná roku 1784 majitelem sklárny a Vítkovického dvora s přispěním hraběte Harracha do podoby typicky horského kostela s pokud možno jednoduchým zevnějškem, dřevěnou předsíňkou před hlavním vstupem a s interiérem velmi dobře dokládajícím náboženské cítění našich předků.

Interiér kostela je v presbyteriu zaklenut valenou klenbou s pěti výsečemi, jež klenbě dodávají na bohatosti. Malíř K. Meissner zde r. 1936 vytvořil iluzívní zrcadlo, v něm anděla nesoucího Kristův monogram IHS a nad ním monstranci. Loď kostela je plochostropá, na ploše lze vidět další malbu K. Meissnera znázorňující Nejsvětější Trojici a pohled na Vítkovice r. 1936. Na vítězném oblouku, oddělujícím loď od presbyteria, je malba stejného autora s tématem Poslední večeře Páně. Rovněž podvěží uzavírá klenba – tentokrát to jsou tři prostá, ale působivá pole, tzv. pruské placky. Mramorový oltář je z roku 1883. Nejstaršími památkami v zařízení kostela jsou socha sv. Jana Nepomuckého (z roku 1741) a lavice s malovanými rokaji na opěradlech a postranicích umístěné dnes na kůru. Ostatní zařízení je pseudorenesanční z druhé poloviny 19. století.