Písemné doklady o existenci kostela ve středověku postrádáme. Pro dataci je proto nutno vyjít z rozboru vlastní stavby. Předpokládá se, že v počátku byl kostel farním samostatné osady, která se později stala předměstím. Podle výsledků archeologického výzkumu byl kostel vystavěn na slovanském pohřebišti a místo bylo osídleno již v 10. století. Objekt lze zařadit do skupiny staveb vzniklých na přechodu mezi románským a gotickým slohem – vedle sebe se uplatňují prvky ještě románské (jižní portál lodi, východní okno presbytáře a zaniklá klenba) a prvky gotické (lomený vítězný oblouk). Výstavba kladena do 40. let 13. století. K autentickým konstrukcím ještě patří západní štít lodi (vyjma horní partie) a horní okénko v J a V stěně presbytáře. Podkroví bylo dostupné z interiéru otvorem ve východní stěně lodi. Presbytář měl křížovou bezžebernou (?) klenbu. Nad presbytářem zřejmě stála věž. Poukazuje na to značná síla obvodových zdí v úrovni přízemí, a to i v místě vítězného oblouku (kolem 1,5 m). Také poměrně velký výškový rozdíl mezi korunou lodi a presbytáře a přítomnost okének nad klenbou nasvědčují její existenci.

Výšku věže neznáme. Soudobé se zdivem presbytáře snad oba výklenky. Někdy ve 14. století byly stěny presbytáře vyzdobeny malbami. Možná někdy v 1. polovina 15. století byla postavena sakristie soudě podle ostění portálu (mohla být však i starší). V roce 1647 kostel vyhořel spolu s celým předměstím při vpádu švédských vojsk. Opraven měl být v roce 1675. Nejasnosti do upořádání kostela vnáší vyobrazení pocházející údajně z roku 1712. Věž je na něm totiž zachycená na sakristií a ne na presbytářem. Nelze rozhodnout, zda nad sakristií věž skutečně byla, či zda jde o kreslířovu nepřesnost. Někdy kolem roku 1700 byla asi prolomena historizující okna v lodi (S a J) a v presbytáři. Ve stejné době možná proražen západní vstup lodi a zřízena okna na kruchtě. V roce 1787 kostel Josefem II zrušen.

V roce 1799 měla být stržena věž. Podle popisu z roku 1858 ještě stála sakristie a existovala klenba presbytáře. K přestavbě objektu na stodolu došlo tedy asi ve 2. polovině 19. století. Největším zásahem bylo provedení vjezdových vrat v S a J stěně lodi; asi postavený krov presbytáře, zřízeno mezipatro v části lodi a možná odstraněna klenba presbytáře. V roce 1936 kostel koupil Josef Sinika, který následujícího roku nechal opravit střechy, nad presbytářem postavit nový krov se sanktusníkem a vyzdvihnou východní štít presbytáře; provedena také dřevěná klenba presbytáře a v lodi upravený strop. Poslední úpravy, které zasáhly do vzhledu kostela realizovány v 90. letech 20. století, jednalo se o opravu střechy, postavení nového sanktusníku, stropu lodi, klenby presbytáře, položení podlah, opravu vnějších a vnitřních omítek, prolomení oken v lodi a zhotovení nových dveří a okenních výplní. Upraveno bylo i okolí s částečně nově vystavěnou ohradní zdí a bránami.