První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1354, kdy je připomínán jako filiální k faře a kostelu sv. Bartoloměje v Přílezích.
Jedná se o jednolodní, obdélný gotický kostel s trojbokým závěrem presbytáře a s hranolovou obdélnou věží na severní straně presbytáře. Při vyplenění města a jeho zániku, byl kostel značně poškozen požárem. Po obnovení Útviny byl i kostel kolem roku 1478 opraven. 
Další úpravy proběhly r. 1706, kdy byl barokně upraven a po požáru r. 1870. 
V západní části kostelní lodi se nachází barokní kůr nesený párem sloupů. Po stranách gotického lomeného triumfálního oblouku jsou dva boční oltáře. Na levé straně je oltář s obrazem Immaculaty (Neposkvrněné P. Marie), dílo Johanna Christopha. Druhý oltář s Ježíškem a sv. Antonínem od Murilla je dílem Wilhelma Schneidera. 
Křížová cesta pochází z Novoveského kostela u Plané, řezbářské dílo pochází z konce 18. století. Hlavní oltář a kazatelna jsou z roku 1875 a jsou dílem Antona Hahna. 
Ze staršího inventáře se dochoval na hlavním oltáři barokní reliéf Korunování P. Marie z 18. století, dřevořezba sv. Anny Samotřetí z 2. pol. 17. století a pozdně gotická plastika Piety. Krucifix v kněžišti je barokní z konce 18. století.
Kostelní věž má dvě patra. První patro sloužilo nejen k obsluze zvonů, ale i k obraně, což je patrné z existence trojice štěrbinových střílen. Druhé patro je zvonové, má čtyři půlkuhová zvuková okna. Zvonová stolice je pro tři zvony. Zavěšen je nejmenší asi z doby po roce 1870.
V podkroví lodi při štítu je ve skříni umístěn hodinový stroj firmy Hainz. Ciferník je umístěn na průčelí západního štítu.

V kostele se nekonají pravidelné bohoslužby.