Kapucínský klášter v Sušici vznikl krátce po ukončení pustošivé třicetileté války. Zakladateli kláštera byli majitel žichovického panství hrabě Jindřich Libštejnský z Kolovrat a samotný císař Ferdinand III. Základní kámenv roce 1651 vysvětil proslulý pražský arcibiskup, kardinál Harrach. Klášterní kostel byl zasvěcen jednomu z předních kapucínských světců sv. Felixi z Cantalice a vysvěcen roku 1655 opět kardinálem Harrachem. Do vínku dostal ostatky sv. Felixe, které kapucínům věnovala císařovna matka Eleonora. V časech největší slávy působilo v klášteře 15 až 20 řeholníků. Činnost kláštera trvala bez přerušení až do osudného roku 1950. Tehdy komunisté vyhnali řeholníky a klášter obsadilo vojsko. Do svého původního domova se mohli kapucíni vrátit až v roce 1993.

Samotný klášternebýváveřejnosti přístupný, dodnes nese patrné stopy čtyřicetiletého působení armády. Za zmínku stojí pouze kaple s malovaným trámovým stropem v prvním patře kláštera, které se říká morová. Vypravuje se, že za moru sloužila řádovým bratřím, kteří se obětavě starali o místní nakažené obyvatelstvo. Kapucíni se tehdy rozdělili na dvě skupiny, první dále sloužila mše v klášterním kostele svatého Felixe a druhá vycházela mezi nemocné, aby jim poskytla pomoc. K bohoslužbám se tito řeholníci, aby nezavlekli zhoubnou nemoc mezi ostatní spolubratry, uchylovali právě do této malé kaple. Podle pověsti se však všichni nakazili a zemřeli. Krásná malovaná kaple nám do dnešních dnů připomíná jejich dávnou oběť.