Z venku připomíná miniaturní hrad, ale zevnitř je nekonečné. Jde o typický příklad petřínské magie, provozované zde ke konci 19. století Klubem českých turistů. Zrcadla propojená v důmyslný systém vytváří tunely napříč Petřínem a nafukují ho donekonečna. Děti tu mohou probloudit dětství a dospělí docela ztratit hlavu. Několik návštěvníků, kteří ještě před vstupem vedli spořádaný život, odsud odváděli s tváří zbrázděnou šíleným smíchem a očima navždy ztracenýma v nekonečném labyrintu. Skupina mladíků, kteří zde nerozvážně měřili síly a zkoušeli bludištěm proběhnout na čas, se zaběhla do některé ze zrcadlových chodeb a nikdy už odsud nevyšla. Nebezpečí však stále láká a každý den sem míří stovky turistů i Pražanů. Odměnou je jim dioráma za východem z bludiště, zobrazující památnou scénu z konce třicetileté války, kdy Prahu dobývali Švédové. Promyšlená kombinace plastického popředí s plochou malbou pozadí, navozuje živý dojem, jemuž někteří návštěvníci bezděčně podléhají a bezhlavě se vrhají proti namalovaným nepřátelům. Posledním douškem Petřínského bludiště je síň smíchu s množstvím zakřivených zrcadel. Směšná je ovšem jenom podle jména. Několik generálů, prezidentů i docela obyčejných úředníků z ní vyšlo zcela uraženo a jiní se smějí jenom z povinnosti. Jedinými upřímnými obdivovateli vlastních karikatur jsou děti a blázni.