Stavba synagogy byla pravděpodobně zahájena v roce 1642, asi na místě středověké modlitebny, kterou poškodil požár v roce 1634. Nová budova byla dokončena až v roce 1696, kdy došlo k zásadní raně barokní úpravě jejího interiéru. Před rokem 1721 byla uskutečněna další významná přestavba, při níž byla modlitebna rozšířena o boční prostory a přístavbu na západní straně. Poslední důležité úpravy se uskutečnily v 19. století; po roce 1815 byla stavba znovu rozšířena směrem do parkánu přilehlého městského opevnění a v letech 1844 - 1846 v souvislosti s připojením budovy židovské školy. Synagoga je dnes přístupná pouze průjezdem v přízemí bývalé školy (dnešní čp. 157), která v polovině 19. století vyrostla na místě někdejší spojovací uličky.

Synagoga je umístěna v severní části bývalého židovského ghetta, mezi parkánem a domy čp. 126 a 157. Její průčelí je orientováno do dvora těchto domů, ze dvora vede i hlavní vstup. Objekt má obdélný půdorys ve směru S-J, hlavní východní průčelí, obrácené do dvora výše uvedených domů, vrcholí odstupňovaným volutovým štítem členěným bohatě profilovanými římsami. Zadní část stavby přiléhá ke zbytkům středověké městské hradby z druhé poloviny 13. století, za ní se rozkládá parkán a vnější hradební zeď s půlválcovou baštou. Vstupy do synagogy jsou dva: vstup do přízemní mužské části je umístěn v úzkém patrovém křídle při severní straně dvora; vstup na ženskou tribunu vede podél jižního bočního průčelí nejprve branou a následně po zastřešeném schodišti krytém pultovou střechou. Interiér synagogy je klenutý valenou klenbou s výsečemi. Předmětem ochrany je budova synagogy (včetně dvou vstupních přístaveb) a pozemek