Křemešník (765 m n. m.) je nejvyšším vrcholem české části Českomoravské vrchoviny. Křemešník je znám především jako poutní místo, dodnes hojně navštěvované. Podle pověsti roku 1555 spadl pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský při útěku před lu  smajlik do štoly stříbrného dolu na svahu Křemešníku. V úzkosti a modlitbě přislíbil, že bude-li zachráněn, postaví na vrcholu hory kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Z této doby skutečně pochází nejstarší kaple. V letech 1651–1652 byla kaple na náklady pelhřimovské obce přestavěna v raně barokní podobě a posvěcena pražským arcibiskupem, kardinálem Arnoštem Harrachem. Až v letech 1710–1720 je poutní kostel Nejsvětější Trojice postaven v podobě, která v podstatě přetrvává dodnes. Roku 1734 byly kolem kostela postaveny ambity a konečně roku 1750 byl kostel stavebně upravován naposled. V ambitech jsou umístěny dvě nárožní kaple. Na ambity navazuje bývalá škola a fara, v letech 1902–1906 v ní působil pozdější pelhřimovský děkan Msgre František Bernard Vaněk. Ze svého pobytu na křemešnické expozituře čerpal námět pro svůj román Na krásné samotě. Z podnětu českobudějovického biskupa Šimona Bárty byla 17. prosince 1935 ustanovena Matice křemešnická, u jejíchž základů stál děkan F.B. Vaněk a správce křemešnické expozitury Josef Tatzauer. Hlavním posláním matice byla péče o duchovní úroveň poutního místa. K tomuto účelu byl zřízen nový exerciční dům z bývalé školy. Hlavní pouť je na slavnost Nejsvětější Trojice, v minulosti se poutě konaly také o svátku svaté Anny (26.7.) a svatého Václava (28.9.).